Meky aneb Best Of Miro Žbirka: 40 let nakažlivého (nejen) slovenského beatle-beatu

„Byl to svým způsobem jedinečný čas, myslím dobu jalových let konce 80. let, když jsem chodil na druhý stupeň ZŠ. V té době člověk přičuchl k pop-music skrze černobílou TV a objevil i Mira Žbirku, který opanoval soutěže jako Triangel anebo uváděl Rhytmick. Pamatujete? I tohoto období se opravdu hodně dotýká dokument MEKY, který je plně věnován této legendě slovenské pop-rockové hudbě. Vůbec jsem nevěděl, že Miro měl anglickou maminku, dva bratry, z nichž Jason tragicky zesnul poměrně brzy po vpádu sovětských vojsk do východního bloku, že vlastně z části vyrostl v Londýně a mohl díky bratrům nasávat tu beat(l)ovou atmošku, která i prosakuje první částí dokumentu. Že pak dospíval na Slovensku dokládají opravdu nádherné retro záběry staré Blavy, atmosféra bratislavské Lýry, davy lidiček, kteří si kupují tehdejší vinyly vydavatelství Opus, a k tomu spousta notoricky známých hitů jako Biely Kvet, Město spí nebo později Katka – ani jsem netušil, že tento hit tenkrát Miro věnoval své budoucí ženě, se kterou měl dvě krásná dítka. Netušil jsem, že měl možnost nahrávat venku ještě za doby komančů. MEKY to poměrně hezky popisuje, i když občas kamera až přehnaně skáče z obrazů současného Mira, zadumaného v zahradě nebo u okna, na nostalgické diskotéky v Blavě anebo do zákulisí skupin Limit a Modus. Je to trošku rozhárané, než si zvyknete na režisérovo pojetí, se kterým skládá dohromady chronologii událostí, které formovaly některé milníky Mekyho života. Věděli jste, že Meky byl po Matuškovi druhým zpěvákem, který dokázal porazit ve Slavíku božského Káju? Dokument má jedinečné vzpomínky na Mariku Gombitovou, na Laca Lučeniče – až dneska si člověk uvědomí, že tohle byly opravdu legendy slovenské hudby, kterých jsme se my v Česku dotkli pouze na obalu vzácných elpíček, které se sem dostaly".

Na úvod recenze výběrového trojalba Mira Žbirky jsem si nemohl dovolit nic jiného než sdílet své pocity z překrásného dokumentu Meky, který jsem zhlédl při jeho premiéře v kinech na začátku září. Velmi autentický dokument mne se zájmem přivedl až k dnešní recenzi Best of Miro Žbirka.

Tyrkysově zbarvený booklet tří CD obsahuje téměř vyčerpávající přehled hitových skladeb Mira Žbirky za jeho uplynulou bohatou kariéru, kterou i živě prezentoval v pražské o2 aréně při megakoncertu 40 let na scéně zkraje letošního roku. Největší rozdíl zastoupených písní je v hudebním výrazu. Zatímco na prvním z nich, u nejstarších písní, se Miro ještě hledá a používá úsporný muzikantský feeling, od 90. let frčí už v krásných melodiích a jednoduchých nápadech, které ale nepostrádají šmrnc a lehký zapamatovatelný refrén. Vplují do mysli a vy si je notujete ostošest. Nejspíše to byl přirozený vývoj, ale pojďme se podívat podrobně na všechna tři alba.

 

První CD nabízí 22 písní, které se chronologicky váží k úplným začátkům zpěváka, do let 1977 až 1984. Začíná krásně něžnou skladbou Balada o polných vtákoch, ve které zazní pouze hlas na pozadí syntezátorů. Původní verze z roku 1980, která se objevila na debutu Doktor Sen, zněla trochu vyčpěle, ale remasterovaná verze z letošního roku je opravdu příjemná, zvukově vyčištěná nahrávka. Ještě staršího původu je druhá Zažni, kterou vydavatelství Opus publikovalo už v roce 1977, to Meky ještě vystupoval s kapelou Modus.

 

Hned třetí song je legendární duet s Marikou Gombitovou, který oba pod názvem Daj mi svoju lásku nahráli v roce 1980. Už tady se objevuje nádherná lyrická práce Kamila Peteraje, slovenského básníka, který textuje Mekyho skladby už samých počátků. Lehounký rytmus španělky s decentními bicími a charakteristické hlasy obou zpěváků stvořily tehdy jedinečný romantický hit.

Druhé album Sezónne lásky je na výběrovce zastoupeno hned šesti (!) písněmi, z nichž samozřejmě zaujme šlágr Biely kvet, který staré LP tenkrát otevíral. Tohle album bylo tehdy opravdu plné hitů, na legendární bratislavské lýře zazněla skladba Drahá anebo Láska na inzerát, se kterou se objevil i na dobovém „koncertě pro sněhovou vločku".

Album končilo skladbou Atlantída, s úžasným textem opět od Kamila Peteraje. Čisté piánová záležitost s citlivým Mirovým zpěvem, který se zintenzivní v druhé půlce, a to tak, že si skladbu chcete pustit znovu. Jak ten čas letí! Je to jako se vrátit do pubertálních let, kdy jsme poslouchali dobový hudební pořad Triangel anebo (někdy ještě potají) sledovali TKM /televizní klub mladých/. První půlka 80. let jako by v dětství tenkrát rychle utekla, a ještě než jsem vplul do puberty a ve společnosti začalo naplno vřít napětí, Meky mohl vydávat svoje kvalitní popové nahrávky jako na běžícím páse: v roce 1983 vychází třetí album Roky a dni s hitem Múr našich lások, o rok později pak LP Nemoderný chalan.

 

Obě alba jsou napěchována příjemnými pop-rockovými songy a na zdejším výběru mají zastoupení v 5 písních. Dalo by se diskutovat o výběru písní, protože co písnička, to jedinečná atmosféra, ale i hudební nezaměnitelnost. Meky začíná oproti klávesám více používat španělku, která se umně snoubí s dalšími nástroji, je to i po letech radost poslouchat. Hlavně hitovka 22 dní, tady pro změnu libě zvoní akustická kytara, a pak pořádná rockovka Poraď si sám, která nabízí řízné bicí a drnčivé riffování.

Ozvuky sedmdesátkového beatu opravdu příjemně překvapí na závěr tohoto disku! Pak je tu tehdejší popový šlágr Pozri, kterým tenkrát dominoval v soutěži Zlatý Slávik, hodně (a překvapivě) rychlá věc Do člna a první výběrový disk uzavírá silně ambientní Město spí.   

Druhý disk začíná hitovkou Dr. Jekyll a Mr. Hyde, kterou Meky nahrál v roce 1986 si chcete zpívat v autě každý den, má tak jednoduchý refrén a inspirace legendárními postavami Stevensonova románu je zřejmá. Ještě větším šlágrem, který jsme si zpívali jako pubescenti, je ale Katka. Miro ji věnoval své druhé české manželce a nečekaně tady kombinuje slovenštinu s češtinou. Svižné tempo pak opět nasadí Kup mi knihu, svižná pohodovka ještě z alba Chlapec z ulice, ale Miro nezapomíná ani na čisté piánové kousky jako je něžná Jesenná láska, ve které nechybí lehké symfonické aranže. Dalším hitem je Možno sa ti zdá z roku 1988, předrevoluční trianglovská pecka, která ani po 30 letech neztrácí chytlaovou melodiku, přičemž zazní nádherné kytarové sólo.

Tehdejší album Zlomky poznania bylo vůbec plné svěžích písniček, zde se z něho ještě objevují polo akustická Len s ňou a Prvá. Krásné romantické skladby i po letech. Pak přijde šlapavý big beat v podobě písně Dotieravý deň z alba K.O. Tady přidal Meky pod kotel, v další C´est la vie mění feeling na nostalgické vzpomínání v pomalejším duchu na začátku, ale pak se opět rozjede. Tehdejší kytarová práce je tady v remasteru nádherné slyšet. Škoda, že tohle album je na výběru zastoupené jen těmito dvěma písněmi, protože minimálně další skladby z tohoto dílka by se tady krásně vyjímaly.

Jenomže, přiznejme si, složil Miro někdy méně chytlavou písničku? Jak udělat reprezentativní best-ofku z celé jeho plejády kvalitních pop-rockových skladeb?

Hned další várka songů – Zima zima, Linda a Samozrejmosť – chronologicky skáče do roku 1994, kdy vyšla deska Samozrejmý svet, jeho osmá studiovka, na kterou po 4 letech zařadil hned 16 písní. Že se Meky nenechal unést stereotypem, ukázal hned duet Ty a ja, kde exceluje jeho španělka a především anglicko-slovenský refrén. To už jsme v albu, které dalo přízvisko aktuálnímu dokumentu a samotnému umělci, tedy Meky, které vyšlo v roce 1997 v produkci Davida Kollera, zpěváka a bubeníka tuzemské legendy Lucie.

Hned úvodní hit Letím tmou (za tebou) je taková klasická zamilovaná hitovka, ale album tenkrát obsahovalo i vzpomínkovou (pro mne) lennonovku Jasey anebo I wonder, kde samozřejmě překvapí jeho brilantní angličtina.  Nesmím opomenout vyletněný šlágr Bahamy, kde dominují příjemně vytažené perkuse a akustické vyhrávky. Kdo si vychutná ještě klip, tak bude odměněn nádherou pohodou, kterou tak v dnešní době silně postrádáme!

Musím se ale vrátit k I wonder, která má nádherný beatle sound a la 70 léta, vzletné kytary tlumí úderné bicí - vlastně tady se projevuje ten silný vliv liverpoolských štamgastů, který Mekyho asi nejvíce formoval ve větší části jeho tvorby. V podobném duchu je i duet s Janou Kirschnerovou Oh me oh my, další čistě anglicky zpívaný zástupce na této bohaté kompilaci. Je to výjimečná píseň, Meky v té době seskupil 30 (!) anglicky zpívaných písní na album Songs for Boys and Girls, které vydalo Universal Music v roce 1999.

 

Druhý disk končí čtveřicí příjemných skladeb z alba Modrý album, ze které se nádherně vyjímá hitový duet opět s Marikou Gombitovou Nespalme to krásné v nás - tenkrát exceloval v  soutěži Slávik 2001 – a šlapavá písnička Milionkrát. Celé druhém album kompletu je vlastně taková krásná procházka po slovenské pop-rockové scéně od roku 86 do 2001! Hezký česko-slovenský duet Čo bolí to prebolí uvádí třetí disk, s Mekym ho harmonicky vystřihla tehdy „tajemná" zpěvačka Martha, která s Mekym úzce spolupracovala, ale pak se z hudebního světa zcela stáhla z rodinných důvodů. Objevila se však hodně překvapivě při letošní květnové benefici Mekyho ve vinohradské nemocnici v Praze, čím určitě překvapila všechny fandy. Jisté je, že původní hitovka byla velmi povedená, v moderních aranžích i se současným klipovým obsahem.

Po zmíněném duetu hned následuje lehce swingující Mám rád, kde se ozvou dechové nástroje i housle. Meky si krásně notuje do piána a přidává i anglické konce zpívaných vět, prostě taková pohodovka, která se neomrzí. Tyhle dvě skladby patří chronologicky ještě do roku 2001, ale hned třetí song je Královna rannej krásy, zřejmě taková nostalgická vzpomínka, která vyšla na albu Důhy v roce 2005. Ze stejného alba je i další Někdy stačí dát jen dech, kde Mekyho opět doprovází ženský vokál. Pestré album je zastoupeno ještě dalšími třemi písněmi: Domino, Láskoliek a Čaj o piatej.

Celému albu evidentně dominoval vznešené klávesy, ale v polobaladě Láskoliek se Meky s doprovodnou kapelou intenzivně opřel do kytar, jejich klip na střeše vlaku má nádherný punc syrové autenticity i emocí, které chytnou a nepustí. Třetí disk je vůbec plný duetů, ať už je to vyklidněný Sněhulák anebo romantická Skúška snov, všechny opět příjemně hladí posluchačovu duši.

V druhé části disku přichází Mekyho vrcholná anglická tvorba, písně Fair play, ve které harmonicky skřípají kytary, All My Days anebo naprosto úžasná piánová balada Morning Sun, Evening Star, kterou si chcete pustit při sklence vína a dívat se na zapadající slunce. That Thing Inside má sice lennonovský zpěv, ale rytmičtější pop-rockové pojetí, které zajímavě koření 70kové hammondky.

Možná, že právě ta pohodovost, ten příjemný pocit z jeho písniček odráží neutuchající kreativitu Mekyho, který vlastně za celou dobu své kariéry nesložil negativně pojaté skladby, písně, které by bouřily nebo kritizovaly. Ano, většina skladeb je o lásce a vztazích, tohle esenciální téma naší společnosti tu ale bude vždy. Zde je třeba vyzdvihnout lyriku jeho textaře Kamila Peteraje, se kterým začal intenzivně spolupracovat od roku 2001. Jeho citlivost a jemnost umocňuje efekt výsledných písní. Smířlivost, kterou posluchač pocítí z nostalgicky pojatých písní, ale Meky vždy uměl doplnit na všech albech veselými popěvky. Ve svých sonzích prakticky nikdy neztratil víru, a to mu možná dává tu skladatelskou energii i v dnešní době.

To skvěle ukázal jeho autentický koncert ve Vinohradské nemocnici, který proběhl v půli května letošního roku a který hezky Radiožurnál natočil. I když byli spoluhráči v rouškách, Meky mohl klidně zpívat, což už ani dnes není možné. Ale zpět k samotnému trojdisku, který dospěl ke svému závěru.

Slovenská je název posledního songu, který s číslem 24 uzavírá třetí disk a fakticky i celé trojalbum. Na můj vkus je trochu smutnějšího rázu než celá Mekyho předešlá tvorba, ale záměrem bylo klipově a hudebně okořenit novou pohádku Juraje Jakubiska Perinbaba a dva svety, která by měla přijít do kin na začátku prosince.

 

Ač náladotvorně jiná, nakonec i Slovenská má v sobě svého pozitivního ducha. Její monumentální aranže u Mekyho hodně překvapí, ale epičnost klipu slibuje opravdu silnou pohádku, kterou před Vánoci určitě budou kvitovat. Letošní zimní pohodu budeme všichni potřebovat, troufám si zde říci s ohledem na současnou situaci. A když si k tomu pustíme Mekyho „nakažlivé" písně, proč se s nimi v srdci nezahřát? Těch 40 let s Mekym opravdu stálo za to!