Marie je sice vykolejená, ale fanoušci Jablkoně určitě ne

Na svém novém albu Vykolejená kapela Jablkoň opět potvrdila pověst stylově nezařaditelné formace. S naprostou lehkostí se pohybuje od folku přes rock, swing, pop, alternativu, jazz až někam k duchovní hudbě a zase zpět. A také pověst kapely, která se neustále posouvá, vyvíjí a nikdy se neopakuje. Tentokrát do svých písní přidala prvky elektroniky a dokonce si troufla i na automatického bubeníka. Ale pořád je to Jablkoň.  

Novinka přináší třináct písniček (starší předělané i zbrusu nové), které ve velké většině rozkvétají při opakovaných posleších. Nestavějí totiž na prvoplánových melodiích, přehledných rytmech, chytlavých refrénech, ale spíše na jemnosti, aranžérské nápaditosti a silné atmosféře. Každý poslech je tak novým dobrodružstvím, při němž lze objevovat stále nové a nové postupy, souvislosti, slovní obraty a specifické vtípky. A také mistrovské instrumentální výkony všech muzikantů, včetně hostujících, a skvěle sladěný a na kontrastu vystavěný hluboký, syrový zpěv Michala Němce s jemnějším, křehčím hlasem éterické Marie Puttnerové. Jejich duety patří k emocionálním vrcholům alba.  

Desku otevírá jemný folkový Rybník Svět, stavící na jemné melodii, melancholické atmosféře a charakteristickém zvuku fagotu. Energičtější Rouno kamenné je plné zvuků a ruchů a svojí náladou se vrací do 30. let a období swingu, čemuž hodně napomáhá výrazný trombón. V několika stylech se ubírá posmutnělý Muž na kraji noci, střídající melodický refrén s alternativními slokami. Otevřeněji vyznívá energická folková skladba Ladíme, ke kostelu odkazuje nejen díky harmoniu podmanivá, magická píseň Obědvám s tebou. Andělská hudba, silný zážitek.  



Jablkoň se nikdy nebála experimentů, například v písničce Když v noci sněží spojila křehkou, něžnou, nevinnou melodii a náladu s elektronickými zvuky a automatickými bicími, které zřejmě mají za úkol shodit vážné vyznění skladby. A světe div se, funguje to. Jemně a hravě vyznívají folkoví Cestující v noci s nápaditým zapojením trombonu hostujícího Jana Jiruchy, Večerní míří spíše do alternativnějších vod, sugestivní, magická, naléhavá píseň. Podobně účinkuje i Prodavačka, i když v tomto případě se jedná o klasické folkové písničkářství.  

Hravost, lehkost, radost. Tyto atributy jsou typické pro skladbu Sedím v první řadě. Posmutnělá písnička Mluvíš zastupuje vstřícnou jazzovou hudbu, vtipně zpracované Staroměstské náměstí zase dřevní rock´n´roll. Závěr velice sevřeného alba pak tvoří jemná a pro Jablkoň typická, tedy stylově nezařaditelná píseň Marie o komplikovanosti mezilidských vztahů, a to i těch biblických.  



Originální hudba Jablkoně přináší radost i smutek, což platí i pro texty. Převažují poetické, lyrické, ale je v nich dost prostoru i pro humor a nadhled. Navíc všichni tři autoři (Němec, Wirthová, Puttnerová) prokazují velký cit pro jazyk, vyznění jednotlivých slov a obrazů. Hrají si s jejich významy (odpouštět), hledají nečekaná a originální spojení, spíše jen naznačují, nejsou doslovní. A stejně jako v muzice to dělají naprosto přirozeně a přesvědčivě a navíc v textové i hudební rovině nechávají velký prostor posluchačově fantazii.