Královská republika na návštěvě na festivalu Čarodějáles

Každoročním otvírákem festivalové sezóny je sympatický brněnský festival Čarodějáles, kterým si 30. dubna mnozí místní i mimobrněnští nedočkavci zpestřují pálení čarodějnic. Tato ambiciózní párty má moje velké sympatie, jelikož od prvího ročníku až po letošní osmý Čarodějáles neuvěřitelně roste jednak co se hudební nabídky týče, druhak i co do nabídky mimohudebních aktivit. Vzhledem k rozsáhlým stavebním pracem v oblasti Riviéry byl letošní ročník zredukován pouze na dvě pódia, na které se postavila česká hudební špička ve spojení s milými zahraničními hosty. Po loňské senzaci v podobě švédských The Hives se jako headliner představila další kapela Tre Kronor, čtyřčlenná veselá partička ROYAL REPUBLIC, která se u nás těší velké oblibě. Druhou zahraniční položkou byli britští THE FEUD, jenž si Českou republiku evidentně zamilovali a troufám si říct, že to proběhlo oboustranně. Tuto skvělou trojici budeme letos v ČR vídat často. Třetí zahraniční host byl z Německa. Rocková parta PUSSY CON CARNE u nás už také několikrát hrála, bohužel jsem je opět nestihl. Českou špičku zastupovali TATA BOJS, MIG 21, VOJTA DYK s B-Side bandem nebo bratři ze Slovenska HORKÝŽE SLÍŽE. Z klubových prken si odskočili např. HENTAI CORPORATION, FUNKY CHICKEN nebo XIII. STOLETÍ.

S trochou štěstí se mi podařilo stihnout už Hentai Corporation, hrající už kolem třetí hodiny, jelikož patří mezi moje velké oblíbence. Dnes na Čarodějálesu to ale bylo od Radka Škarohlída a jeho party trochu jiné kafe, než jsme zvyklí na klubových prknech. Vzhledem k rozmanité věkové mozaice návštěvníků musel jít stranou typický kapelní „image" a Hentai Corporation předvedli podstatně slušnější koncert. Mám samozřejmě na mysli slušnější co se týče mluvy, gest a vyjadřování. Vlastně v tom hrálo roli i venkovní prostředí, který se k této kapele popravdě moc nehodí. To dokazuje i fakt, že si Radek Škarohlíd udělal výlet z pódia mezi první řady a když ho technik vybízel k návratu, odvětil jen „já budu tady, mě to tam nebaví". Po hudební stránce se jednalo opět o skvělý výkon, nové album pomale pouští kořeny mezi fanoušky a když se promixuje se starými fláky, nelze být nespokojen. Dokktor Zaius, Equillibristic Brides nebo Would You Give Me More? nemohly chybět. Nová deska zřejmě vytlačila ze setlistů písně Zubatá od Pražškého Výběru nebo splitko No More Love s Atari Terror, což mě docela mrzelo, jelikož se jedná o perfektní záležitosti. Svou roli ale určitě hrál i krátký hrací čas na tomto festivalu. Kapele se nevyhly lehké technické problémy, ale ani typické vtipné průpovídky, tudíž koncertu není prakticky co vytknout.

Hlavní pódium obsadila reggae kapela United Flavour, nicméně tomuto stylu vůbec neholduji, a tak jsem si raději užíval hezkého počasí, navzdory nepříznivým předpovědím. Počkal jsem si na britské horké želízko v ohni The Feud, které začátkem března rozpumpovalo brněnskou Flédu. Bezstarostná trojice z městečka Lancashire aktuálně brázdí Českou republiku, kde mají naplánováno na 14 koncertů, přičemž zrovna 30. dubna spěchali na druhý koncert do Litomyšle na večerní show. Jejich sympatický kytarový pop-rock s výraznými elektronickými prvky je velice líbivý, dokáže rozpumpovat a je příjemný jak na poslech, tak i na nějaký ten kotel. Navíc zpěvák Jamie Walker má skvělou barvu hlasu, která se dobře poslouchá a do brit-popu se skvěle hodí. Kluci mají na kontě zatím jednu desku, druhá se chystá na září a i z ní nám zahráli několik písní v čele s nejnovějším singlem Johnnys on the Rooftop. Publikum rozpumpovali již poměrně známými písněmi In Between The Lines, It Ain't Right, This Is Love, 1985 nebo rychlými tanečními peckami Rip It Up nebo Mad. Zapomeňte na britské Muse, Coldplay nebo Placebo. Teď jsou in The Feud!

Po rychlé rozlučce s usměvavými angličany jsme spěchali k usměvavým slovákům na druhé pódium. Horkýže Slíže se k nám rádi vrací a na Čarodějáles se na ně přišel podívat pořádný dav. Pánové se i po těch letech stále snaží vymyslet něco vtipného, originálního a nevšedního, opět nechyběly kostýmy, vtipy na pokračování, ale především skvělý slovenský punk rock. Poměrně brzy odpálili pecku Malá Žužu a pokračovali s poměrně nevšedním výběrem písní. Samozřejmě nejvíce táhly klasiky: L.A.G. Song, Logická Hádanka, Silný Refrén, Líza a Wendy nebo A Já Sprostá. Diváci si koncert užívali, vytvořili poměrně nespoutané pogo, pivé létalo proudem, Kuko všechny přítomné bavil a my si do jednoho vyřvali hlasivky. Co více ke koncertu Horkýže Slíže dodat.

Následovala první ryze česká klasika, kterou Mig 21 s hercem Jirkou Macháčkem bezesporu je. Po pódiem již postával početný dav, známý herec se již usmíval od ucha k uchu a stejně tak celá jeho kapela. Mig 21 je kapelou, kterou možná nikdo nebere příliš vážně (včetně samotných muzikantů), ale vždy se na ně většina jde podívat tak nějak ze zvědavosti. Kapela samozřejmě má spoustu známých písní, které za dobu existence skupiny prakticky zlidověly a každoročně se objeví nějaký nový hit, který zazní i v novém Macháčkově filmu. Tou nejnovější je nyní lechtivá věc Kalhotky si Sundej, předtím všem známá Chci ti Říct k filmu Muži v Naději. Celá kapela si s diváky užila hity Malotraktorem, Slepic Pírka nebo Máma se Vrací. Mě ale tentokrát Mig 21 úplně nenadchli, přitom takovéto mainstreamové akce jsou pro ně jako dělané. Samostatný koncert bych si asi užil víc, ale na Čarodějálesu jsem nebyl správně „Macháčkovsky" nalazen.

Hlavní Českou hvězdou byl poměrně logicky zvolen Vojta Dyk, který se svým symfonickým B-Side bandem navštívil Čarodějáles už podruhé. Jeho zveřejnění mě nechalo naprosto klidným, jelikož jsem byl u jeho prvního koncertu na tomto festivalu a byl jsem rád, že jsem neusnul vestoje. Minimální zájem ve mě vzbudilo avízo, že Vojta Dyk bude hrát covery známých ROCKOVÝCH písní. Neměl jsem sebemenší chuť bojovat o místo mezi vzlykacími slečnami, nicméně v doslechu jsem (bohužel) byl. Nevím, co si zpěvák (popř. kdokoliv setlist skládal) představuje pod pojmem rock, ale nevyšlo ani toto. Zaslechl jsem cover písně tuším od britského d'n'b dua Sigma a kromě něj snad možná ještě dvě celé skladby. Jinak to byla šeď a mlha jamování, sól, nudných opakovaček a vyvolávání názvů festivalu, města a Bůh ví čeho. Třešničkou na dortu byl přídavek v podobě písně Killing In The Name od Rage Against The Machine, což byla naprostá katastrofa. Troufám si tvrdit, že kdokoliv kdy slyšel originál tohoto hitu, musel být znechucen. Vojto, zpívej raději v Nightwork.

Rychle jsem spěchal spravit si chuť a náladu na protější pódium, kde právě začínali skvělí Tata Bojs. Jejich Ležatá Osmička je jich čtyři roky stará, ale přestože o práci na nové desce nemám zatím informace, nezdá se, že by se tím kapela nějak zatěžovala. Album stále zní fantasticky a písně si fanoušci osvojili tak rychle, že na Čarodějálesu už zněly ze všech koutů. Neuvěřitelný výkon opět podal bubeník a zpěvák Mardoša, jehož umění kombinovat tyto dvě náročné disciplíny je opravdu obdivuhodné. Tata Bojs se těšili velké pozornosti a podali fantastický výkon, ze kterého šlo jen kroutit hlavou. Ani píseň Usínací nikoho nemohla uspat, jelikož zazněly i Pěšáci, Šťastnější nebo Homo Demo. Velkou radost udělal Mardoša jistě francouzsky mluvícím fanouškům v předních řadách, zejména slečně jménem Veronika, které ve francouzštině Mardoša vystřihl milostnou píseň. Toto předcházelo jinému francouzskému hitu Attention aux Hommes!, který miluje snad každý. Dynamický a velmi intenzivní koncert českých hvězd.

Poslední koncert na hlavním pódiu už patřil švédským vycházejícím hvězdám Royal Republic, kteří do srdcí Českých fanoušků vlétly jako kometa. Dvě alba na kontě, poslední z před tří let a pro tuto rockovou čtveřici to na Čarodějálesu byl dokonce první koncert letošního roku. Rozený showman Adam Grahn bavil publikum každým mluveným intermezzem a pozadu nezůstali i ostatní spoluhráči této vykutálené party. Royal Republic si zkrátka užívají každý koncert, Češi je milují a oni z toho těží maximum. Sypali nám jeden song za druhým, koncert měl vynikající dynamiku bez hluchých míst a bylo vidět, že tuzemští fanoušci jsou velmi dobře obeznámení s jejich tvorbou. Adam nám vysvětlil, proč jsme o nich delší dobu neslyšeli, důvodem jsou samozřejmě práce na nové desce, ze které nám představili několik písní, ze kterých jsem byl poměrně rozpačitý. Můžeme si ale být jistí, že to bude zase stát za to, což nám koneckonců mluvčí kapely slíbil. I přes výmluvy, že nezazní největší hity jsme se samozřejmě dočkali písní Tommy-Gun, Underwear, lyrická Everybody Wants To Be An Astronaut nebo fantastická závěrečná Full Steam Spacemachine. Velice zajímavě pojali skladbu Addicted, kdy Grahn vyměnil svou elektrockou kytaru za akustiku a i ostatní členové zapojily své hlasivky. Vznikla z toho velmi zábavná verze této skladby. Royal Republic si opět získali davy a bezesporu zvýšili svoji popularitu v naší zemi. Mé nadšení z koncertu ještě umocnila chycená palička od Per Andreassona a už teď se velmi těším na jejich návrat na festival Rock For Churchill, snad už s novou deskou.

Poslední kapelou osmého ročníku Čarodějáles byla rocková formace XIII. Století, ale jejich hudba mě nikdy příliš nebavila, navíc s blížící se půlnocí zvítězila únava a raději jsem zvolil cestu domů. Festival Čarodějáles se opět posunul o úroveň výše a jsem velmi zvědavý, jak vyjde devátý ročník v příštím roce.