„Když děláš věci srdcem, posluchači to poznají,“ tvrdí kapela Grog.

Třináct nových písniček a dvě intra obsahuje nové album bohumínské rockové kapely Grog. Nese název Mona Lisa ze Stodolní, vyšlo letos v létě , o hudbu se podělila celá skupina, texty má na svědomí Martin Sitek, Roman Horníček a Dalibor Halamíček. Nejen o novince jsme si povídali se zpívajícím kytaristou Martinem Sitkem.

Hudební knihovna: Proč vám vydání nové desky trvalo osm let?    
Martin Sitek: „Je pravda, že si fanoušci museli počkat na toto nové CD dlouhých 8 roků. Nové songy a texty vznikaly postupně v průběhu několika let. V tomto období jsme řešili personální otázky v kapele, potýkali jsme se se značným pracovním vytížením některých členů, přeci jenom všichni máme svá zaměstnání, máme rodiny, někteří vychovávají malé děti, je to samozřejmě vždy otázka priorit. Objevily se i nějaké zdravotní problémy jednoho z muzikantů, které také ovlivnily práci ve studiu, při nahrávání jsme čelili technickým komplikacím… Skoro to vypadalo, jako by se proti nám něco spiklo, abychom toto CD nikdy nevydali, ale nakonec se vše v dobré obrátilo a album je na světě, což nás samozřejmě moc těší."

HK: Když Monu Lisu porovnáte s předešlými alby, liší se nějak zásadně?    
MS: „Je to každopádně naše nejnovější album, takže jak se vždy s oblibou říká, je to to nejlepší, co jsme kdy natočili. (smích) Ale vážně, snažili jsme se, aby znělo moderně a bylo pestré. Vzhledem k tomu, že se na desce hudebně podíleli všichni kluci z kapely, tak věřím, že se nám to podařilo. Každý posloucháme trošku jinou muziku, a když jsme dali dohromady všechny tyto vlivy, vznikla zajímavá rocková směs. Každopádně je to ale pořád Grog, takže fanoušci, kterým se naše muzika líbí, nebudou určitě zklamaní. Na albu najdou jak tvrdé našlapané pecky, tak i rockové balady. Poslední skladbu jsme přidali jako bonus, a to z toho důvodu, že se žánrově poměrně liší od našeho rockového stylu, zazní v ní symfonický orchestr. Takže si určitě každý posluchač najde na nahrávce tu svou oblíbenou píseň."



HK: Na albu máte dva hvězdné hosty, kytaristu Andonise Civopulose a zpěvačku Moniku Agrebi. Jak a kde jste se potkali?   
MS: „S kytaristou Andonisem Civopulosem se znám již asi dvanáct let. Tedy já ho znám už mnohem déle. Někdy v 80. letech, když jsem začal poslouchat rockovou muziku a zkoušet hrát na kytaru, jsem jej zaregistroval v kapele Věry Špinarové a uchvátil mne svým kytarovým uměním. Tehdy by mne ani ve snu nenapadlo, že si s ním po třiceti letech společně zahraju na jednom pódiu. Osobně jsme se pak setkali někdy v roce 2004 na koncertě Grogu, kde se mu naše muzika líbila. Někdy v té době jsem jej oslovil, zda by se nechtěl podílet na našem CD Visalaje a on nebyl proti. Společně jsme pak zažili spoustu krásného jamování při přípravě alba a nekonečného diskutování o muzice při láhvích dobrého vína. Andonis není jen výborný muzikant, ale hlavně úžasný člověk. Připadalo mi logické ho oslovit i pro natáčení alba Mona Lisa ze Stodolní. Bylo sice obtížné skloubit jeho čas s naším, ale když nemohl on do studia, přivezli jsme studio k němu, takže nakonec jsme všechno zdárně natočili."

HK: A spolupráce se zpěvačkou Monikou Agrebi?   
MS: „Tak to byla celkem náhoda. Původně jsme totiž s duetem na CD vůbec nepočítali, ale pak jsme si řekli, že by bylo fajn album trošku obohatit a potěšit naše fanoušky nějakým dalším zajímavým hostem. Moniku objevil náš zpěvák Dalibor, oslovil ji, poslal nahrávku, Monice se song moc líbil, a tak souhlasila. Upřímně, Moniku jsem v té době znal jen jako „zpívající jeptišku" ze známého soutěžního pořadu X Factor, až poté jsem zjistil, že je to výborná rocková zpěvačka známá svými projekty a působením v kapelách nejen v Čechách a na Slovensku, ale i v západní Evropě a hlavně pohodová a fajn holka. Jsem rád, že přijala pozvání i na náš křest letos v srpnu, kde jsme společně s Andonisem mohli fanouškům zahrát pecky z našeho CD naživo."

HK: Novinka zaujme hned obalem. Většinu chlapů asi bude zajímat, kdo je onou slečnou. Prozradíte?    
MS: „No, uvažovali jsme, že bychom rozhlásili, že uvnitř CD posluchači najdou kontaktní adresu a telefon na naši Monu Lisu z obalu, abychom zvýšili prodejnost alba. Ale asi bychom poté zase o spoustu fanoušků přišli, kdyby zjistili, že to nebyla pravda (smích). Takže totožnost této slečny si necháme pro sebe. Ale můžu prozradit, že focení ve sklepeních zříceniny hradu fakt stálo za to a že někteří z nás si to náramně užívali. Horší to bylo pro naši Monu Lisu. Přeci jenom už byl chladný podzim a my jsme se záměrně dožadovali stále nových a nových fotografií a póz. „Pro jistotu, kdyby ty předešlé nevyšly, tak ať aspoň něco máme", zdůvodňovali jsme to tenkrát." (smích)

HK: Nejen žena z titulky, ale hlavně celé album se setkalo s velice kladnými ohlasy. Čekali jste je?   
MS: „Když skládáme nové songy, samozřejmě je děláme tak, aby se nám líbily a bavilo nás je na koncertech hrát. Muzika nás neživí, takže nejsme závislí na tom, co chce producent nebo vydavatel a nemusíme se přizpůsobovat požadavkům hudebního trhu. Je to fakt jenom o tom, aby se písničky líbily nám muzikantům. Jsem přesvědčen, že když děláš věci srdcem a ne jen s nějakým kalkulem, posluchači to poznají. Takže jsme samozřejmě pevně věřili, že bude mít album úspěch, ale vždy máš určité pochybnosti, zda to, co se líbí tobě, přijmou i fanoušci. Když jsme pak dělali mix a mastering, nejistota vzrůstala a my se pořád ptali: „Fakt jsme to nahráli dobře? Neměli jsme to a to udělat jinak?" Pořád posloucháš dokola stejné skladby a už pomalu nevíš, co je dobře a co ne. Takže to, že se toto album líbí, je pro nás takové zadostiučinění, že vynaložené úsilí nebylo marné. A samozřejmě z toho máme obrovskou radost."  

HK: „Jaká je bohumínská rocková scéna? Je zde dost zajímavých kapel a koncertních možností? Chodí lidé na koncerty?
MS: „Co se týká rockových kapel v Bohumíně, skoro bych řekl, že jsme tady jediní. Aspoň co se týká aktivního hraní (a ohledně doby existence, tak jsme určitě jedničky (smích)). Když se porozhlídnu po okolí, je to už lepší, ale taky to není žádný zázrak. Pokud bychom se bavili o celém Ostravsku a Karvinsku, tak to už je o něčem jiném. Tam i ty možnosti veřejného hraní jsou podstatně větší. Tím, že rockových akcí v našem regionu zas tak moc není, návštěvnost bývá vždy nadprůměrná, rockeři jsou hladoví a touží po pořádné rockové pařbě a zatím na koncerty chodí, takže to je fajn."



HK: Považujete za výhodu či nevýhodu, že jste z Bohumína a ne třeba z Prahy nebo Plzně?    
MS: „Těžko říct, zda je to výhoda nebo nevýhoda. V Praze je určitě mnohem větší možnost koncertování, můžeš získat spoustu osobních kontaktů z hudební branže, muzikanti se navzájem znají, ale zase je tam obrovská konkurence a o to těžší se prosadit. My máme v Bohumíně obrovskou fanouškovskou základnu, máme velkou podporu města a různých zájmových organizací působících na území Bohumína, takže já jsem tady rád a jsem přesvědčen, že i pro Grog je to benefit."

HK: Na co jste za těch dlouhých 22 let nejvíce hrdí?    
MS: „Nemůžu mluvit za všechny kluky v kapele, ale pro mne je tím největším úspěchem to, že kapela stále ještě existuje, vydáváme CD, hrajeme a fanoušci se stále zajímají o naši muziku. Za těch 22 let byly samozřejmě i okamžiky, kdy jsme to chtěli vzdát, celou aparaturu prodat a věnovat se jiným koníčkům, ale nakonec jsme se vždy rozhodli pokračovat a ukázat, že ještě nepatříme do starého železa."

HK: Kdy bylo Grogu nejhůře a kdy nejlépe?    
MS: „Nejtěžší okamžiky pro kapelu jsou vždycky ty, když skupinu opustí některý z muzikantů. Ať už odejde sám, nebo mu zdravotní stav nedovolí pokračovat, případně se v kapele muzikanti tak pohádají, že už nikdo nechce s tím druhým dál hrát. Když si teď v myšlenkách promítám historii kapely, pamatuji si, jak náš první bubeník odešel kvůli problémům se sluchem, současný bubeník prodělal nespočet operací po dvou vážných dopravních nehodách, kdy jsme nevěděli, zda bude vůbec chodit, natožpak bubnovat. Vzpomínám si, jak jsme museli přerušit nahrávání alba Visalaje, protože jeden z hlavních pilířů a zakládající člen, baskytarista Bohdan Adamčík, byl nucen ze zdravotních důvodů ukončit působení v kapele a následně odešel i druhý kytarista a dokončení nahrávání CD jsme realizovali pouze ve třech za podpory hostů. Vždy jsme se ale s nastalou situací museli nějak poprat, abychom zajistili chod kapely. Z původní sestavy, a jediným zakládajícím členem, jsem zůstal už jen já, ale stále se snažím tu rockovou káru táhnout dál. Pravdou je, že někdy tyto změny mohou být pro kapelu i přínosem. Když asi po roce od založení kapely začal mít tehdy zpívající kytarista problémy s hlasivkami, ozval se nám na inzerát náš současný zpěvák Dalibor, a podstatně se tak zvýšila hudební úroveň skupiny. A kdy bylo kapele nejlépe? No samozřejmě nyní. Vydali jsme naše páté řadové album, které se fanouškům líbí, letos na koncertech už s námi většinu písniček zpívali společně. Co víc si můžeme přát?"

HK: Rok 2016 pomalu končí. Jaký byl pro vaši kapelu?   
MS: „Tím, že se nám konečně podařilo vydat dlouho očekávané album a odehráli jsme řadu krásných koncertů, tak samozřejmě úspěšný. Mám radost z toho, že se objevily velmi pochvalné recenze na naše nové CD v hudebních časopisech a na hudebních portálech, máme kladné ohlasy od našich fanoušků i ze zahraničí, dělali jsme nějaké rozhovory pro časopisy a rádia, písničky z tohoto alba se hrají na rádiích po celé republice a ještě spoustu toho je v jednání, takže i když zrovna nehrajeme, práce je dost."



HK: A co chystáte do nadcházejícího roku?    
MS: „Chtěli bychom natočit videoklip k novému CD a presentovat ho ve vysílání hudebních televizních kanálů. A samozřejmě představit naše songy co nejširšímu okruhu posluchačů a hlavně hrát, hrát a hrát pro naše fanoušky. Proto to vlastně děláme. Bez podpory našich věrných fans by to nemělo smysl. A je fajn, že se objevují stále noví a to i mezi mladšími ročníky. Takže nám roste nová generace fanoušků (a mladých fanynek, což je pro stárnoucího rockera vždycky potěšující (smích))."

HK: V jakém složení vlastně nyní Grog koncertuje?    
MS: „Kapela v současnosti hraje ve složení Dalibor „Panther" Halamíček (zpěv), Martin Sitek (kytara), Mirek Satora (kytara), Honza „Valda" Valuštík (basová kytara) a Roman „Malvin" Horníček (bicí). Více informací lze najít na www.grog.cz."

Hudební knihovna přeje ještě dlouhá léta ve stabilní sestavě a mnoho nezapomenutelných koncertů.