Být Sobě věrnej zůstává nejsilnějším hudebním receptem party Škwor

Tohle jsem vážně nečekal!!! Nakopávající, rebelantská a motivační energií prýštící nová řadovka bandy Škwor bouří už několik týdnů v mém autopřehrávači nebo na YTB kanále, a to vždy když potřebuji vlít čerstvou energii či inspiraci k novým nápadům. Tuhle pilnou partu, která se nebojí žhavých sociálních témat, jsem trestuhodně přehlížel, protože jsem si ji spojoval pouze s nostalgickým (i když správně) profláklým šlágrem Síla starejch vín, která rezonuje v hudebním éteru už tolik let. Dnes se mlátím do hlavy, proč jsem od loňska jejich poslední sloganový výkřik Sobě věrnej dosud přehlížel! 

Je vpravdě málo desek, které se mi od co-vidové hysterie vrylo do posluchačských závitů natolik, jenže musím uznale kvitovat, že tahle Škwoří tvrdě rock(metal)ová erupce k nim bude rozhodně patřit! Už od openeru Sobě věrnej – videoklip je vidět v profilu k albu – je cítit, že tohle bude sevřená a silnou energií nabušená řadovka. Žádný potrefený, vyumělkovaný a laciný rockáč, ale pořádný řízný a hutný rockmetalový buldozer, který občas zvolní, ale spíše nekompromisními riffy i textovými citáty zvedá hudební laťku opravdu do nečekaných výšek.   

Plnokrevný a neústupný boj za nejvážnější sociální témata, a to už od druhé řachy Příkaz zněl jasně se v profesionálně stavěných a často udivujících verších prolíná celou fošnou, která nešetří jediným zbytečným tónem ani řádkem! Protiválečné poselství druhé skladby je neoddiskutovatelné vzhledem k ruské invazi na Ukrajinu a jejich dlouhosáhlých důsledků, o kterých se loni vedly tolikeré a nikdy nekončící diskuse. Škwoří parta v sugestivním klipu vytvořený s pomocí AI neoplývá pouze silným a do očí bijícím vizuálem, ale především po hudební stránce se tento energizující kopanec staví do žánrové lajny s nejsilnějšími hity posledních let! A v rezonujícím duchu se samplujícími kudrlinkami pokračují v kritickém poselství i v následující šlapavce Pocit viny. Úžasné zařazení violoncellových pasáží i nečekané zpomalení překvapí stejně jako další „meteorický" (parafrázuji slavnou desku Linkin Park, ale je to kompliment!) úvod skladby Až si pro nás přijdou. Chlapi vkusně zakomponovali samplovací prvek téměř do všech písní, ale jen proto, aby dali všem příslušným songům tu promyšlenou a intenzivní šťávu. 

 

Oddychový čas si ale umí vybrat v silně melodické Svět iluzí, která se nese ve středním tempu, ale totálně odzbrojuje emocemi. Kudrlinky kytar i bicích k sobě parádně pasují a když pěvec přidá intenzivní refrén, jedna z nejsilnějších – a sociálním vizuálem podložených – balad kapely je na světě. Troufám si dát odvážný příměr s legendární Metallica, která dokázala umně mezi nabušené skladby vklínit baladický kus, který sedí přesně na svém místě. Rocková šťáva par excellence! Aby však posluchače příliš neuchlácholili, další vypalovačka Do tmy se zase s ničím nemaže, riffy i rytmus znějí opět v perfektní symbióze a sborový refrén vytváří monumentální dojem z celé skladby. Naživo tohle musí být totální odvaz! Co je na desce nejlepší? Nemám slov, co není! Od druhé půlky, která má jakoby pomalejší rozjezd další zpěvnou hitovkou – byť je tematicky opět melancholická – Štastnej konec, se parta kolem Petra Hrdličky vypíná k další náloži hitových kusů, které odpálí song Pravda bolí.

Odpočinout si akusticky tahle výborně sehraná banda umí taktéž, Zapomenuté hříchy to dokazují v plné míře. Motivační lyrics bodají do posluchačovy pozornosti, ale tím správným způsobem: nenechat nikoho chladným. Jenže nejsou to jen texty, které musíte sledovat a kvitovat filozofii, brilantní hudební nápady, byť umně skryté, jsou totiž v každé písničce! Ve Štastnej konec si nelze nevšimnout i závěrečného klavíru! Jenže žádné vydechnutí, protože nervně pulsující Král extrémů nekompromisně buší do nedávné promílané diskuse na téma „třetího" pohlaví. Rapující pasáže, špičkové sólování a bezvadný melodický refrén na pozadí riffujících kytar tvoří další z vrcholů monumentální desky. Už jen díky téhle písni považuji za album za vrcholné dílo českého crossoveru v novém tisíciletí! 

Ten „meteorický" náboj dokazují i další hitovky, samply funkčně prýští v dalším hitu Jízda snů. Postrockový náboj se střídá s nu-metalovým feelingem, ale hlavně to není podbízivé na první poslech! Když to posluchač nečeká, skočí se do zákeřném riffu nebo sytého sóla, které odvede pozornost do energického rodea, ze kterého nechcete jako pozorný a (i textem přibitý) divák odejít! Nemohu a nechci přestat poslouchat tohle dílko! 

Více než kdy jindy se kvartet i na nové desce soustředil na melodickou variabilitu; v kombinaci s textem dosahuje neskutečného emocionálního zážitku. Dvojkytarový vrchol v Jako dřív je prostě parádní, že křičím ještě, ještě!!! A je tady další energicky natlakovaná Čistej stůl, kde mimo (?) fanouškovské sbory zní opět jinak zvukově vystavěné sólo, které se jen ukazuje další špičkový tvořivý duch perfektně šlapajícího kvarteta. Poslední kompozičně barevná šleha Život takovej náš, kde jsou opět k slyšení další neotřelé zvukové kudrlinky par excellence, takže jen v tichosti smekám a v duchu si představuji koncertní euforii, jež možná čtenáři této recenze už dávno zažili.  

 

Přiznávám se, že nemám naposlouchané do detailů téměř žádné album Škwor do roku 2020, ale pro mne je deska Sobě věrnej hudební monument české tvrdě rockové scény za posledních pět let, bez váhání nejlepší post-covidové rockové album společně s dymytryovským Revolter!