16 let odkládané absolutorium v Brně zvládl Marilyn Manson s vyznamenáním

Kardinál gotického industriálního rocku Marilyn Manson se vrátil do České republiky s novou deskou „One Assassination Under God – Chapter 1”. Návrat do našich končin trval sedm let a provokativní černokněžník mezitím vydal nemastnou neslanou desku „We Are Chaos”, ale především pracoval na svém návratu do reprezentativní formy. Věděl, že je to nutné, jelikož vyrazil čelit i fanouškům v Brně, z nichž mnozí jistě ještě pamatují koncertní habaďůru z roku 2009, kdy Manson prakticky nebyl schopný (čti ochotný) odehrát jediný song. Nová deska obsahuje velmi kvalitní a zajímavý material, který sliboval, že by se reparát opravdu mohl podařit. Nasměrování koncertu do naprosto nevyhovující Starez Areny Vodová zase lehký optimismus brzdil. Američan však s obměněnou sestavou obstál velmi dobře a přidal pro změnu opravdu dobrý koncert.

S sebou přivezl kapelu The Blackmordia. Francouzská pětice se věnuje poměrně fádnímu synth-popu, kterému vévodí klávesy a s velkým přihmouřením oka tak jisté korelace s americkou ikonou najdete. Avšak šance, že v Brně někoho zaujmou se rovnala pravděpodobnosti výhry v loterii, protože Brno jim hodilo klacky pod nohy. Naprosto zásadně jim ublížil faktor Starez Areny Vodová, kde koncerty (alespoň tohoto typu) prostě nesmí probíhat. I přestože byly brány arény velmi vstřícně otevřeny hodinu a půl před jejich koncertem (!), při jeho začátku byla venku ještě obrovská fronta. Prostory arény totiž nabízí pouze jednu úzkou chodbu pro šatnu, občerstvení a záchody, a kapela tak hrála drtivé většině fanoušků, v lepším případě, pouze k těmto aktivitám. Ti šťastnější, kteří již byli odbaveni a stáli v sále, byli svědky koncertu, který připomínal vystoupení školního kroužku. To není kritika pro kapelu, ale opět pro místo konání. Sál byl plně osvětlen, jakoby koncert probíhal v přestávce před basketbalovým zápasem třetí ligy, kdy se hráči teprve připravovali na palubovku. Basketbalové koše byly naštěstí schovány, ale cedulky „zákaz vstupu bez přezutí" tento pocit jen umocňovaly. The Blackmordia hráli v naprosto nepřipravené hale, přičemž drtivá většina návštěvníků čekala na pivo nebo ještě venku a vzhledem k nepříliš nápadité produkci bez efektů bylo jejich vystoupení víceméně zbytečné. To i vzhledem k faktu, že během koncertu ani jedinkrát nezaznělo jméno kapely a bez nějaké plachty či projekce si troufám tvrdit, že koncert skončil, aniž by někdo věděl, kdo jim vlastně hrál.

Pocit, že jsme na rodičáku sportovněumělecké akademie naštěstí zmizel s příchodem půl desáté večer. Prostor potemněl, konečně se zaplnil a Manson tentokrát začal snad na vteřinu přesně. Začal nesinglovou peckou „Nod If You Understand” a hned z prvních tónů bylo zřejmé, že dnes to bude dobré. Z původní kapely, se kterou sbíral vavříny mu sice nikdo nezbyl, ale do Brna, kde se nadechnul do další éry, přivezl velmi zajímavou sestavu. Z náboru v roce 2014 s ním vydržel bubeník Gil Sharone (ex-The Dillinger Escape Plan) a kytarista Tyler Bates (autor hudby pro filmovou sérii John Wick, Deadpool nebo Strážci Galaxie). Na aktuální turné si vzal baskytaristu Piggyho D. (ex-Wednesday 13 a Rob Zombie) a kytaristku Rebu Meyers (kytaristka a zpěvačka z Code Orange). Uskupení tedy hvězdné a sám Marilyn Manson se v úvodu prezentoval velmi svěžím dojmem, zdravou vizáží (jde-li to s jeho make-upem takto říct) a příjemným vystupováním. A to nejen při prvním větším hitu „Disposable Teens”.

Skladby z aktuální desky si nechával spíše až na druhou půlku koncertu, s vyjímkou úvodní písně a další „Meet Me In Purgatory”, kterou věnoval své manželce a také všem přítomným k Valentýnu. Američan sáhl nejhlouběji do roku 1996 a z desky „Antichrist Superstar” vytáhl tklivou „Tourniquet” a „Angel With the Scabbed Wings”, poté už přišel na řadu první megahit „This Is the New Shit” z mé nejoblíbenější desky „The Golden Age of Grotesque”. Manson se ani v těch nejnáročnějších pasážích rozhodně neflákal a snažil se vše odzpívat. Místy samozřejmě nasměroval mikrofon i do prvních řad, ale rozhodně nehodil všechny své povinnosti na nadšené publikum. Nadšení a skvělá nálada panovaly i na pódiu. Kytaristka Meyers trochu bokem od centrálního dění řádila jako smyslů zbavená, pánové Bates a Piggy D. pilně pobíhali po pódiu a neviditelný nebyl ani Gil Sharone za bicí soupravou. Velmi dobré osvětlení dokonce zakrylo i fakt, že se nacházíme v tělocvičně. Další nové skladby „Death Is Not a Costume”, „Raise the Red Flag” a ikonický hit „mOBSCENE” napovídal, že se blížíme k závěru.

Marilyn Manson několikrát promluvil k publiku, poděkoval za vlídné přivítání a dokonce k němu i projevil sympatie. Krátce představil kapelu a připomněl skladby z možná nejvíce ceněné desky „Mechanical Animals”. Vybral pomalé „Great Big White World” a „The Dope Show”, po kterých následovala předposlední novinka „As Sick as the Secrets Within”. Fakt, že je zpěvák v pohodě, potvrdily i jeho expresivní a místy trochu creepy tanečky na pódiu, při kterých víceméně ignoroval kapelu, ale to je v jeho případě vlastně dobrým znamením. Během koncertu vyměnil i několik oblečků, včetně jeho charakteristického klobouku a policejní čepice. Jak je zvykem, závěr patřil dalším hitům a to fantasticky předělanému hitu „Sweet Dreams” od Eurythmics a populární „Beautiful People”. Po zběsilém potlesku se znovu jinak oblečený vrátil, a s kapelou představil „One Assassination Under God” z aktuální desky. Když už se zdálo, že přišel jen na jeden přídavek, v hale začalo "sněžit” a za poletování bílé látky jsme si s ním užili extatickou „Coma White”.

Jako trošku promarněnou příležitost se dá považovat absence skladby „Valentine’s Day” z desky „Holy Wood”, na kterou Manson sáhl pouze jednou. Alespoň nám ji nechal zahrát reprodukovaně při odchodu. Z této desky chybělo písní více. Byl bych rád i za více ukázek z „The Golden Age of Grotesque”, ale je pochopitelné, že koncert táhla nová deska, která je povedená. Ostatně, mohlo být "hůř”. Nezazněla ani nota z jeho tvorby mezi lety 2007 a 2020, to je hned šest desek, z kterých se na koncert nedostala žádná skladba. Je to patrně jen shoda okolností, ale o něčem to asi vypovídá (na předchozích koncertech zazněly třeba „Say10” nebo „Kill4Me” z „Heaven Upside Down” z roku 2017). Každopádně Manson v Brně konečně složil zkoušky, ode mě dostává jedničku s hvězdičkou a doufám, že se ještě potkáme. My od něj zase dostáváme příslib nové a kvalitní éry, a snad i stejně povedeného materiálu na albu „…Chapter 2” (ať už se „Chapter 2” bude jmenovat jakkoliv).