Willova vůle vyšla vniveč

Will.I.Am, tvůrčí čtvrtina dříve hip hopové modly Black Eyed Peas, v roce 2011 využil příležitosti a v období pauzy své domácí skupiny se vrhl pracovat na čtvrté sólové desce. Nejoptimističtější předpoklady hovořily o konci roku 2011 a fanoušci jak Black Eyed Peas tak Will.I.Ama byli natěšení na novou muziku tohoto hip hopového a tanečního guru.

Některé zdroje hovořily o tom, že se Will vrátí do dřevních dob své kariéry a vytvoří ryze hip hopové album jako Behind The Front nebo Bridging The Gap, které s BEP vydali v roce 1998 a 2000, tedy ještě před tím, než se ke skupině přidala zpěvačka Fergie. Střízlivější názory věřily alespoň v tvůrčí návrat k ještě částečně hip hopovému albu Elephunk. Will ale všechny spekulace a fámy nechal živě bujet a nic neprozrazoval. A tak fanouškům nezbývalo nic jiného než čekat, až album původně nazvané Black Einstein vyjde. A že se tedy načekali. Willovo nadšení udělat další sólovku pravděpodobně brzy vzalo za své a dával si poměrně na čas. Vydání desky se několikrát posouvalo až se zastavilo na listopadu 2012. To už vypadalo poměrně reálně, nicméně přišel další odklad, pak další, a pak další. Nakonec konečně vyšlo 19. dubna, tedy téměř dva a půl roku od prvního termínu vydání. Good job Will!

Will.I.Am odstartoval svou sólovou kariéru poměrně úspěšným třetím albem Songs About Jane (2007), které bylo sice silně obklopené elektronikou, ale stále mělo takový lidský, přirozený a upřímný náboj, který nezničil ani sebeotravnější taneční beat. Will na tomto albu navíc stále pracoval se svým hlasem, hrál si s intonací a evidentně ho jeho vokální party bavily, jelikož je zpíval (čti rapoval) s uvolněnou elegancí a optimismem, který měl od jakéhokoliv tlaku či stresu na míle daleko. To bohužel nelze říct o nové desce, která při úvodním poslechu zní jako neidentifikovatelná změť beatů a dalších elektronických nesmyslů na záchodě v tanečním baru po osmém panáku tequily. Jakousi minimální kvalitu by měla zaručit plejáda slavných popových hvězd, kterou si Will na album pozval. Ale neprozrazujme vše na začátku, jdeme se podívat na album.

Slibný předkrm specialitami místní kuchyně

Už při prvním pohledu na délku alba se protočí žaludek. Celkových 18 skladeb o délce 1 hodiny a 17 minut je extrémně dlouhá stopáž, která nikdy nedělá dobrotu. Alespoň pokud neposloucháte Pink Floyd. První stopa „Good Morning" je jakousi pozitivní předmluvou před celou porcí taneční muziky v podání Will.I.Ama a mnoha hostů. Následující „Bang Bang" a „Hello" je ještě poměrně slušným rozjezdem, první zmiňovaná dokonce opravdu obsahuje jakési stopové prvky stařičkého alba Elephunk a druhá zmiňovaná skladba je taková sladká romantická opakovačka, která ale úplně neurazí.

Prvním duetem je skladba „This Is Love" s Evou Simons, kterou Will použil jako první promo singl. Tenhle hit (dejme tomu) sklidil poměrně velký úspěch a měl velkou sledovanost, i když mým oblíbencem úplně není. Buď jak buď je to poměrně dobře napsaná píseň. Klidné pasáže s klavírem, silné vokály Evy a Willův charakteristický rap. Marketingový útok na komerční úspěch vyšel. Abychom nevychladli a nezabředli do neprozkoumaného teritoria, je nám servírován další singl, tentokrát se sladkým, vokodérem prohnaným hlasem Britney Spears. „Scream & Shout" je typická diskotéková odrhovačka, kde se opakuje nebezpečně nakažlivá melodie v refrénu, doplněná slaboduchými rýmovačkami. Všudypřítomné beaty však donutí pohupovat se do rytmu a díky primitivnímu refrénu a podezřele přívětivému hlasu Britney Spears vás tato píseň bude bavit ať už chcete, nebo ne. I druhý frontální útok na rádia je úspěšný. Tím ale končíme přátelé.

Příliš překořeněný hlavní chod

Co se za dva roky nezvládlo, hodina už nespasí

Po téměř hodině poslechu této kvalitativně velice nestálé nahrávky jsem už pomalu ztrácel naději na výrazné zlepšení, ale nakonec přece jen přišlo. Tedy alespoň mírné. Willův talent rappera utopený v tanečních vodách zachránili pozvaní zpěváci, v tomto konkrétním případě spíše zpěvačky. Nad hladinou poslouchatelnosti se suverénně drží tři po sobě jdoucí písně „Fall Down", „Love Blues" a „Far Away From Home", kde mají výraznou zásluhu právě hostující zpěvačky. Jmenovitě Miley Cyrus, Skylar Grey a Nicole Scherzinger. Will.I.Am se více či méně spíše veze na talentu těchto zpěvaček, které píseň svým talentem rozzáří a dodají jí šmrnc. To platí zejména o „Far Away From Home", která se opravdu povedla a patří mezi to povedené na desce.

Závěr už obstarává jen sad song „Ghetto", kde si Will zajistil takzvaný „ach efekt" pozváním asi osmileté (?) holčičky (říká si Baby Kaely), která v refrénu rappuje. No proti gustu... Předposlední skladbou je „Reach For The Stars", která se proslavila zejména cestou do vesmíru a stala se tak historicky první písní, která zazněla v přenosu z mezinárodní vesmírné stanice na Zemi. Taky poměrně povedená věc se zajímavým refrénem. Nic extra originálního, ale uši to neutrhne. Závěrečná „Smile Mona Lisa" je jakási vypravěčská recitace, která se zásadně odlišuje od všeho, co jsme na albu slyšeli. Zvláštní závěr, ale nakonec proč ne.

Po několikátém poslechu alba jsem stále stejně zklamaný. Na toto album jsem se těšil, jelikož Willa a Black Eyed Peas mám moc rád (zejména tedy starší tvorbu) a pravděpodobně jako mnozí další jsem naletěl na fámy, které tvrdily návrat ke kořenům. Jak BEP, tak Will už mají k hip hopu daleko asi jako Měsíc od Země a na žádný návrat to rozhodně nevypadá. Řekněme si to otevřeně, Will i BEP se zkrátka zaprodali lacinému rádiovému popu, taneční muzice, nebo jak tomu chcete říkat.

Vzhledem k neustálému odkládání data vydání Will jako omluvu postupně zveřejňoval singly, kterých bylo nakonec pět, a tím pádem si totálně vystřílel všechny ostré náboje, které by mohly při poslechu alba zapůsobit. Nehledě na to, že úplně první singl „T.H.E. (The Hardest Ever)" s Jennifer Lopez a Mickem Jaggerem na album vůbec nezařadil. Tuhle skladbu já osobně považuji za to povedenější z Willovy aktuální produkce. Místo téhle pecky nahraje s prominutím takovou kravinu jako „Freshy". Když pominu již dříve zveřejněné písně, z alba můžu doporučit možná „Gettin' Dumb" a pak trojici skladeb se zpěvačkami „Love Bullets", „Fall Down" a „Far Away From Home" s Nicole Scherzinger. Jinak je to bohužel hloupé taneční blato plné zklamání.