Skupina Elán se do důchodu nechystá a s elánem sobě vlastním vyráží do Čech na velkolepé turné Živých nás nedostanú

„Hlavní myšlenka turné je, že náš svět se sice nevyvíjí dobře, ale kdo vydrží s Elánem, ten přežije," říká zpěvák a baskytarista Jožo Ráž.  

Legendární slovenská kapela Elán se po koncertní přestávce vrací na podzim na pódia a chystá jedno z největších turné v historii kapely. Během koncertní šňůry zavítá skupina i do měst, kde patnáct let nehrála. Zahájí je 23. září Karlovy Vary a 19. října zakončí Praha. Vystoupení se ponese v doslova megalomanském stylu. Zazní zde zhruba 30 největších hitů a některé z nich doprovodí i dechová sekce, se kterou Elán kdysi začínal. Fanoušci se můžou těšit na 3 pódia s multimediální scénou a přes sto metrů čtverečních projekčních ploch. To vše poveze 10 kamionů a postaví 160 techniků.  

Kromě nejstarších hitů veze Elán do koncertních hal i čerstvě vydané remasterované poslední studiové album Živých nás nedostanú. Toto je doplněné o záznam dva roky starého koncertu Elán Best of vol. 2 z Bratislavy a bude k dostání i na vinylu. „Ne všechno staré bylo špatné a vinyly se pomalu vracejí. Vinylová deska je artefakt, který si nelze stáhnout nebo ukrást na internetu. Je to dárek pro fanoušky i pro nás," doplňuje klávesista a zpěvák Vašo Patejdl. Absolutní novinkou je skladba Z triček zúri Che Guevara.   



Jako předskokanka kapely se představí populární chorvatská zpěvačka Nina Kraljić, vítězka prvního ročníku soutěže Hlas Chorvatska a účastnice letošní Eurovize. Druhá předkapela, česko-slovenská skupina Instinct, koncerty zahájí.  
A v jaké sestavě se Elán na turné představí? „Zlaté jádro Jožo Ráž, Jano Baláž a Vašo Patejdl, které trvale doprovází Lubo Horňák a Peter Farnbauer, zůstává. Nově bude skvělý bubeník Števo Bugala a sestavu dočasně rozšiřujeme i o dechovou sekci, kterou tvoří Richard Šimurka – saxofon, flétna, Martin Haas – trombon a Samo Šimek – trumpeta," uvedl manažer kapely Michal Čimera.

Jána Baláža a Vaša Patejdla jsme při této příležitosti vyzpovídali a zavzpomínali také na hudební začátky této česko-slovenské legendy.  
HK: Na scéně záříte již bezmála 50 let. Prozraďte recept na tuto dlouhověkost.  
VP: Je komplikované dostat se nahoru, ještě těžší je udržet se. Je to o tom, že k tomu člověk musí přistupovat s úžasnou zodpovědností. To znamená, že nesmí nic odfláknout. My nemůžeme odfláknout jediný koncert, jedinou desku. Protože tu další desku by si koupilo o hodně méně fanoušků a nepřišli by ani na vystoupení. Pořád musíme jít na sto procent a pořád přinášet něco zajímavého, aby ten koncert nebyl tím posledním a aby posluchači si naše písničky chtěli poslechnout. Takže to je věčný boj.         

HK: Zavzpomínáte ještě na své hudební začátky?  
JB: Myslím, že na vzpomínky máme ještě čas. Máme ještě hodně práce před sebou, takže my spíš plánujeme dopředu, co všechno a jak je potřeba udělat a promyslet nejlepší možné řešení.
VP: Mně už trochu chybí ta naivita, když jsme ještě začínali. Ten Elán máme sice v názvu, ale tehdy to bylo opravdu také o tom, že jsme věci objevovali. Teď už trošku osobně já mám problém objevené věci objevit znovu, nebo jinak řečeno, najít způsob, jak přinést do muziky to nadšení a invenci takové, abychom se neopakovali. I když lidé od nás pořád chtějí poslouchat stejné písničky, tak je důležité, aby každá ta produkce měla v sobě alespoň trošku nového, zajímavého, objevného.  



HK: Myslíte, že dnešní mladí zpěváci a kapely to mají teď náročnější než v době, kdy jste začínali Vy?  
JB: Myslím, že každá doba má svá pro i proti. Měli jsme stejný počet překážek, jako mají mladí dneska, akorát jsou jiné, mají jiný algoritmus. Nemyslím, že je to těžší či lehčí v jakékoli době. Člověk když čte životopisy od středověkých skladatelů a hudebníků, tak ti měli jiné překážky než současná mladá generace. A na druhou stranu ta má z toho teď i jiné požitky. Takže je to opravdu těžké vyhodnotit. Myslím si, že každá doba přináší své pro a proti a je potřeba to takto brát.  
VP: V každé době, v každé situaci, za každého režimu si člověk musí najít to své místo a musí jiným dokázat a přesvědčit je, že je jedinečný. Právě ta jedinečnost, nebo to zajímavé odděluje ty výjimečné, nebo ty, kteří se mají dostat nahoru od těch, kteří to jen zkoušejí a myslí si, že jsou stejně dobří. Je to jako ve sportu, že každý z nás si myslí, že umíme hrát fotbal. Ale Messi je pouze jeden, je tam ta výjimečnost. Stejné je to v muzice a každém jiném povolání.  

HK: Jak se teď s odstupem času díváte, Vašo, na Vaše 11-leté sólové působení mimo Elán?  
VP: To bylo v období, když jsme byli na vrcholu slávy. Samozřejmě každý člověk prochází nějakým vývojem, nějakými změnami a situacemi, se kterými se musí vyrovnávat. Já jsem tehdy z různých důvodů pocítil potřebu tento rozjetý vlak opustit a zkusit jít jinou cestou. Nebylo to z důvodu, že jsem chtěl být já hvězdou za sebe, nebo že bych měl nějaké problémy. Naopak, já jsem sólovým zpěvákem ani nikdy být netoužil. Stalo se tak více-méně náhodou, že po mém odchodu z Elánu jsem se chtěl více věnovat práci ve studiu a komponování. To tempo mi nevyhovovalo, takže jsme se v dobrém rozešli a já tehdy dostal nabídku na hudbu k filmu „Fontána pre Zuzanu", ze kterého se stal vcelku známý film a písničky z něho dokonce velkými hity. Já jsem tehdy tu písničku nazpíval více-méně náhodou, protože ty filmové písničky jsem rozdělil. Jednu nazpíval Jožo, další Robo Grigorov a tuto „Ak nie si moja" jsem si nazpíval sám. Z toho pak vzniklo to, že začaly chodit nabídky, abych se začal i já věnovat zpívání. Takže to období jsem pak využil na to, že jsem si v podstatě vytvořil zázemí, co se týká studia a studiové práce, věnoval jsem se komponování, produkci mých kolegů Mariky Gombitové, Heleny Vondráčkové, Beáty Dubasové a jiných. Dá se říct, že do dneška z toho žiju a právě při produkci třeba různých muzikálů a filmové hudby navazuji na to, co bylo tehdy. Do Elánu jsem se pak vrátil po 11 letech. Jak říkám, jsou to takové etapy života, které se střídají a vlastně je i dobré, že člověk si má možnost porovnat, co bylo tehdy a co bylo potom.  



HK: Jak probíhá spolupráce tria Jožo, Vašo, Jano v zákulisí? Nehřmí to někdy ve studiu?  
JB: Jak říká Jožo, my jsme dostatečně inteligentní na to, abychom tenze a napětí eliminovali, protože naším cílem není nespolupracovat, ale cílem je spolupracovat. Takže každý umíme a jsme připraveni udělat nenápadně ty kompromisy, které je potřeba udělat a netlačit na pilu. Tím pádem si nepamatuju, že by kapela měla někdy nějaký těžký problém, který by musela řešit po celé ty roky…  

HK: Prozraďte více k připravovanému turné, dramaturgie, scéna…Jaké bude?  
JB: Scéna bude, jako vždycky, velká. Přijde 10 kamionů, vystaví ji 160 lidí, je tam množství světel, takže spotřeba energie bude veliká. Zazpíváme naše písničky, jak staré hity, tak i nějaké novinky. Když se to divákům bude líbit, budeme moc rádi. 

HK: Máte k nějaké písničce z čerstvě remasterovaného CD Živých nás nedostanú či připravovaného turné obzvlášť blízko?  
VP: Já se možná vrátím k tématu dramaturgie koncertu. Bude to vlastně taková konfrontace současné poslední naší desky „Živých nás nedostanú", protože podle ní se jmenuje i turné. Podtitulem tam je současně 30. výročí vydání našeho alba „Hodina slovenčiny" takže jsme zařadili do programu i písně z tohoto alba a některé zahrajeme dokonce poprvé i naživo, konkrétně „Zvláštny smútok víťazov". Já osobně mám rád písničky právě takové, které nejsou ve velkém jakoby profláklé v rádiích a právě o to raději si je zahraju na koncertech. Myslím, že to mají rádi i naši fanoušci a posluchači. Vidím to na písničkách typu „Hans Christian Andersen" nebo „Zvláštny smútok víťazov", jak už jsem zmínil. Takže na toto se těším.  



HK: Co plánujete po tomto Vašem turné?  
JB: Po turné budeme mít znovu tvořivé období, protože příští rok máme v plánu vydat nové profilové CD-čko. Takže se zavřeme do svých studií a pojedeme toto.  
VP: Já se také po turné zavřu do ložnice a budu spát…    

Elán je nejúspěšnější česko-slovenskou rockovou skupinou, čtyřikrát po sobě, v letech 1984 až 1987 získali československého Zlatého slavíka v kategorii skupiny, osmkrát za sebou, v letech 1998 až 2005, vyhráli slovenského Zlatého slavíka, k tomu má Jožo Ráž dva Zlaté slavíky jako zpěvák za roky 2000 a 2001. Na jejich koncert v Praze na Letné 20. září 2003 přišlo 85.000 diváků.    

PLÁN TURNÉ:  

Předprodej je exkluzivně v sítí Ticketpro. Předprodeje pro Plzeň a Prahu nabízí zároveň i Ticketportal. 

Autor textu: Zuzana Juskaninová
Foto: Dana Baláž