Pestrý projekt Hrnem Brnem osvěžili harmoničtí Funky Chicken

Představte si kapelu, která spatřila světlo světa skoro před dvěma lety a už dokáže zaplnit hudební kluby početným publikem. Řeč je o Funky Chicken a nemusíme dodávat, že jejich hudební žánr koketuje s pozoruhodnou kombinací jazzu, blues anebo taneční muziky. Převážně brněnské složení tak ze sebe na pódiu dokáže dostat všechno a svoji energii často přenesou i na publikum.

Z obsahového hlediska se tak posluchači mohou setkat s rozmanitým repertoárem a humornými texty, prostřednictvím kterých se kapela často vyjadřuje i o běžných životních situacích. Výborné zjištění je, že je možné složit poutavý text i o zcela obyčejné návštěvě bazénu, nicméně tomu se přece říká talent.

I Brno má své Metro

A protože je tady jaro a s ním i Velikonoce, tak se kluci z Funky Chicken předvedli na Zelený čtvrtek v brněnském klubu Metro. Je nutné podotknout, že klubovou scénu je v České republice třeba podporovat. Proto se v rámci už sedmého pokračování tohoto úspěšného kulturního dění sešlo na pódiích vyhlášených brněnských klubů nespočet různorodých kapel, které tak podpořily společný projekt Hrnem Brnem.

Ačkoliv to na začátku vypadalo, že bude místo pouze z poloviny plné, nástup osmé hodiny večerní vše změnil a prostory u stolů, baru a především pod pódiem byly rychle zaplněny. Zelené pivo začalo téct proudem a s ním se na stage vyhoupli i zmiňovaní Funky Chicken. Ti už při prvních tónech dokázali vyhecovat a odlákat zbytek sedících návštěvníků od půllitru zeleného piva a nechali je unášet na pohodové a bezstarostné funky vlně.

Různorodost dodává kapele šmrnc

Kapela byla sama o sobě poutavá už z toho důvodu, jak rozmanitého složení byla. Nepřehlédnutelný „vlasáč" a klávesista Honza Fňukal tak společně s ladnými tóny trumpety Marka Fischera, elektrické kytary Honzy Kotíka a baskytary, kterou svíral v rukou Míra Zachovalý, předvedli kvalitní show, doprovázenou výraznými bicími, za kterými seděl Honza Slawinski. Celou strukturu pak zocelil zpěvák Martin Sedlák, který po dobu vystupování udržoval s publikem přímý kontakt a to je určitě velké plus.

Všimla jsem si, že se návštěvníci nejdříve s prvními tóny přihrnuli k sympaticky malému pódiu a s každou další písní se ze skromného hloučku lidí stávala značná banda tanečníků, tleskajících do rytmu, kteří si na konci vystoupení vyžádali přídavek na rozloučenou. Takové přání kluci splnili na jedničku. Bylo ale nutné stage opustit, protože následovalo vystoupení skupiny Portless. Po odehraném koncertu tak hudebníci odcházeli za doprovodu vydatného potlesku.

"Ceduli na koncerty vozíme, aby si nás posluchači snadněji a lépe zapamatovali"

Jak už to v hudební světě bývá, většina muzikantů je časově vytížená. Kluci z této kapely si ale přesto udělali chvilku na příjemný rozhovor s Hudební knihovnou.

HK: Jako Funky Chicken fungujete už od roku 2014. Řeknete čtenářům něco o Vaší krátké historii? Jak se dala tahle funky partička dohromady?

Příběh naší kapely se začal psát ještě v roce 2013 na jedné jam session v Brně, kde se potkal klávesák Shanny se zpěvákem Martinem. Právě tady od nich vzešel nápad založit funky kapelu. Na první zkoušku v lednu 2014 v Shannyho sklepeních na Poříčí přizvali další tři muzikanty, ze kterých je v kapele v současné době pouze kytarista Honza. Kapela zpočátku hrála převzaté songy známých funky interpretů. V dubnu roku 2014 se poprvé sešla v sestavě, v jaké vystupuje i v současnosti, když původního bubeníka a basáka vystřídali noví borci - Míra na basu a Hooxx na bicí. Od coverů jsme se rychle přesunuli k autorské tvorbě. V roce 2015 se přidal na trubku Mára, a tak jsme se dopracovali až do současné sestavy: Martin Sedlák - zpěv; Honza Shanny Fňukal - klávesy, synthetizér; Míra Zachovalý - basová kytara; Honza Kotík - elektrická kytara; Mára Fishboun Fischer - trumpeta, Honza Hooxx Slawinski - bicí.

HK: Kdo stojí za výrobou a nápadem Vašeho originálního loga, které bývá součástí všech koncertů?

Je to v podstatě dopravní značka. Martin má rád Jamese Browna, který vymyslel tanec Funky chicken. A tak dostal nápad, že bychom se mohli podle toho tance nazvat. Jméno tedy vzniklo tímto způsobem. Později Martina napadlo udělat logo s běžícím kuřetem. Afro kuře pak přidal náš známý, který pracuje jako grafik. Z toho pak vznikla cedule, kterou s sebou na koncerty vozíme, aby si nás posluchači snadněji a lépe zapamatovali. Chtěli jsme něco vtipného, trochu "ulítlého", jak se na funky sluší a patří, a dopadlo to běžícím kuřetem s afrem na hlavě.

HK: Na tvorbě textů se podílí celá kapela anebo je to práce jednotlivce?

Autorem textů i hudby je výhradně náš klávesák Shanny. Vždy přijde s nějakými novými nápady, ty většinou posléze nahraje sám na všechny nástroje (ano, je to vskutku multiinstrumentalista!) a ostatní členové kapely doma výslednou hudbu a text nastudují. Každý samozřejmě hrajeme a cítíme hudbu jinak, to znamená, že každý z nás následně do Shannyho nápadů vloží i kousek vlastní invence, vlastního zvuku, vlastní fantazie. Ladíme zvuk tak, aby se nám líbil, aby se nám dobře hrálo a především, abychom se spolu s posluchači při našem hraní dobře bavili.

HK: Z kulturního dění jste si vyzkoušeli nejen klubovou scénu, ale vystupovali jste i na festivalech. Které z těchto míst je Vám sympatičtější, kde se Vám pohodlněji vystupuje?

Někteří z nás mají rádi větší pódia a festivaly, někteří pak klubové hraní. V klubech je většinou bližší kontakt s publikem, na festivalech se pak potkáváme se zajímavými interprety, čili obojí má samozřejmě něco do sebe. Na každý pád se snažíme všechny koncerty odehrát naplno, ať už hrajeme v klubu nebo na festivalu. Příjemně se hraje, když je dostatek lidí, kteří reagují a dobře se baví. To je pak jedno, kde hrajete. Nejdůležitější je radost z hraní a úsměv na tvářích posluchačů.

HK: Kapelu tvoří šest muzikantů. Je někdy těžké se shodnout na konkrétních věcech, které se týkají skládání hudby? A co žánr? Posloucháte všichni podobný styl anebo tady platí rčení každý pes jiná ves?

Určitě, někdy se dost dohadujeme. Často je to tak, že Shanny má nějakou konkrétní představu, jak by píseň měla znít. Ale jak bylo zmíněno již v předešlé otázce, každý cítíme hudbu jinak. A tak dochází ke vzájemné konfrontaci. Když spolu nesouhlasíme, snažíme se konstruktivně poskládat píseň tak, aby v našich uších zněla co nejlépe, snažíme se dosáhnout vzájemného konsensu a zatím se nám to asi daří dobře. Nikdo z kapely neodešel, nikdo nebyl vyhozen, většinou jsou vztahy mezi námi harmonické. Ke stylu, který posloucháme - tvoříme zajímavou mozaiku - Martin je srdcem i duší rokenrolák, Shanny má rád elektro a všechno možné, Míra latinu a jazz (ale vyrostl na metalu), Honza chce hrát blues, ale hraje tak nějak všecko po svém, Hooxxův sen je hrát drum´n´bass a Mára je z nás asi největší funker a jazzman. Takže ohledně stylu, který posloucháme, lze spíše říct, že v naší kapele platí ono rčení každý pes jiná ves.

HK: Na závěr mi prozraďte Vaše dojmy ze čtvrtečního večera v Metru. Jste spokojení s celkovou atmosférou v klubu, a kde Vás mohou fanoušci znovu vidět?

V Metru se nám minulý čtvrtek hrálo fakt skvěle. Lidi přišli, měli jsme pro koho hrát, což dává naší existenci smysl. Lidi se dobře bavili, a když se baví lidi, bavíme se i my. Ta reciprocita je důležitá. Vzájemně na sebe reagovat, bavit se, užívat si hudbu na 100%. Metro bylo zase super (na podzim jsme tam dělali koncert, taky velmi povedený) a těšíme se na další hraní, které se uskuteční 6. dubna v Praze v Jazz clubu U Staré paní. Takže tímto chceme pozvat všechny pražské i mimopražské, kteří nás znají nebo i neznají, ať přijdou, bude to super. Hrajeme tam s funky ansámblem Megaphone, takže je na co se těšit. Bude to skvělá párty s pořádným groovem!