Evropská edice Fajtfestu přivítala interprety z deseti zemí i československou extraligu

Festival Fajtfest byl letos důkazem, že za poctivou práci přijde poctivá odměna. Drtivá většina organizátorů velkých festivalů přesunula svůj regulérní ročník už podruhé na následující rok a představila alternativní verzi svých festivalů. Organizátoři Fajtfestu čekali do poslední chvíle, nevzdávali se a připravili evropské vydání svého festivalu. Troufám si tvrdit, že se jednalo o plnohodnotný ročník, ačkoliv samozřejmě výběr kapel byl velmi omezen a bohužel došlo i ke zrušení britských skupin Hacktivist a Bleed From Within, vzhledem k aktuální pandemické situaci v Británii. Díky velké snaze se však i "osekaná” evropská verze festivalu vydařila na jedničku.

Do unikátního areálu na Fajtově kopci jsem dorazil za hardcorového doprovodu kapely Meresiew z Tábora. Jednalo se teprve o třetí kapelu prvního dne a publikum bylo ještě lehce prořídlé. Nicméně moderní a úderný hardcore od Meresiew byl velice příjemným uvítáním a hned v úvodu zajímavým objevem. 

Na pódiu je brzy vystřídala hardcorová parta Pork Soda z Pelhřimova. Jejich naštvaný hardcore zpívaný v češtině mě však příliš nezaujal i kvůli jednoduchosti a prvoplánovosti jejich písní, a tak jsem dal přednost prozkoumávání areálu.

Změnu žánru přinesli chomutovští deathcoroví Wictims. V tuto chvíli už bylo na kopci plno a pod pódiem vznikl početný moshpit. Nahromaděná energie díky absenci živých koncertů byla znát a divoký kotel nabízel i mnoho různých legrácek. Deathcore plný houpavých breakdownů bavil všechny přítomné a byl i předzvěstí pořádně brutálního večera. Zpěvák Hospi byl v dobré náladě a pumpoval do nás hluboké growly za doprovodu řízných kytar a dokonce i keytaristy, což v metalu není úplně zvykem. Toho si byla kapela samozřejmě vědoma a i sám zpěvák svého spoluhráče sympaticky a trefně označil jako Michala Davida, což se pochopitelně setkalo s úspěchem u publika. Wictims předvedli velmi líbivý deathcore/metalcore a potvrdili, že u nás platí za jednu z nejlepších kapel tohoto žánru.

Jak se tento žánr dělá v zahraničí vzápětí předvedla německá deathcorová mašina Mental Cruelty. První zahraniční kapela na festivalu přivezla deathcore toho nejhrubšího zrna a kotel pod pódiem nabral ještě vyšší otáčky. Obrovitý zpěvák Lucca s přehledem zvládá jak hluboké growly, občasný pig squeal, tak i do black metalu laděný scream a celá show tak působí neskutečně zle. Black metalový podkres dotváří i velmi decentní samply v pozadí. Mental Cruelty je jedna z rostoucích hvězd na deathcorové scéně a nic si nezadá s těmi největšími světovými jmény. Na festivalu představili svou zbrusu novou desku "A Hill to Die Upon” a už při jejich koncertě jsem měl silný dojem, že jejich show bude jednou z nejlepších na celém festivalu, ačkoliv jsem o kapele před Fajtfestem neslyšel. To jsem ještě ani netušil, že se se zpěvákem Luccou budeme potkávat v průběhu dalších dní pravidelně.

Brutální večer pokračoval poslední kapelou na hlavním pódiu. Deathcorový vzorek jsme dostali i ze Slovinska díky kapele Within Destruction. I tato čtveřice si už v Evropě vybudovala slušnou popularitu a jejich podání deathcoru je o poznání dynamičtější s více metalcorovými prvky. I na Fajťáku se našli mnozí, kteří jejich loňskou desku "Yōkai” dobře znali. Zpěvák Rok nedisponuje tak hlubokým growlem jako jeho německý kolega, nebo jej alespoň tolik nepoužívá. To však nemuselo vadit, protože Lucca kapelu na jednu skladbu doplnil a souhra obou zpěváků byla opravdu ničivá. U této skladby se ukázalo, že výraz obou kapel je velmi podobný. U Within Destruction nenajdeme ani tolik breakdownů a tak se mohlo moshovat prakticky neustále. Z těchto dvou těžkotonážních uskupení mě přesvědčili více Mental Cruelty, nicméně i slovinská parta zadupala prkna na pódiu o několik centimetrů níž a návštěvníci si div neukroutili hlavy. 

Po koncertě Within Destruction (potažmo Within Temptation, jak zněl pracovní název od několika fanoušků) se celá párty přesunula do místní klubovny, která se na chvíli stala patrně tím nejmenším klubem v republice. V plánu byl koncert RATM Tribute Band s těmi největšími hity od Rage Against the Machine, Nu-Friends s těmi největšími nu-metalovými hity a afterparty v podání DJe Čističe. Bohužel, první koncert RATM Tribute Band trval opravdu jen chvilku, jelikož během něj došlo k nepříjemné nehodě a museli zasahovat zdravotníci i záchranná služba. Produkce byla pro tento večer ukončena a koncert Nu-Friends byl přesunut na sobotu.

Druhý den jsem se na kopec dostal akorát včas na místní kapelu Bad Victim. Ta byla sice uvedená jako black metal, nicméně šlo spíše o death metal. Pánové mě svou tvorbou však nijak neoslovili a neopakovalo se tak příjemné překvapení z první kapely předchozího dne. Česky zpívaný melodický death metal postrádal nápaditost a ani hrozivá maska zpěváka mě nedonutila zůstat.

Druhá kapela, kterou jsem v pátek stihl, však byla jiná káva. Pražská melodic metalcorová parta Stellaris, která se dala dohromady teprve nedávno, přinesla na pódium velmi svěží vítr. Troufám si tvrdit, že koncertů Stellaris od vzniku v roce 2019 moc odehrát nestihli, a tak o to větší klobouk musím smeknout za jejich výkon. Velmi příjemný melodický metalcore mě skvěle sedl a nemůžu být jediný, kdo v jejich tvorbě cítí vlivy kapel jako je například Killswitch Engage. Online ke slyšení jsou zatím dvě skladby „Dust of Future” a „Find Your Course”, přičemž pro oba kapela nahrála videoklip. Zpěvačka Nicol skvěle zvládá výšky v čistých pasážích a agresivní screamo pak možná ještě lépe. Téhle kapele budu moc fandit a snad se brzy potkáme znovu.

Další z dlouhého seznamu kapel pátečního programu byli post hardocoví Depression Island z Pacova. Pánové předvedli velice energickou show, dav v kotli se při jejich melodickém hardcoru okamžitě rozpohyboval a bylo jasné, že dnes to bude náročný den. Zpěvák disponuje příjemným nakřáplým screamem, který se k jejich hardcoru skvěle hodí. Nejsou to ale žádné sypačky, protože všechno doprovází kytarová sóla a koncert byl líbivý i na pouhý poslech z povzdálí. Z této show určitě nikdo depresi nepropadl.

Spíš bych se obával, že by někdo mohl být lehce sklíčený po brutální show Silent Generation z Prahy. Jejich houpavý deathcore plný hlubokých breakdownů a beatdownů připravil půdu pro všechny kraby a dupače zelí. Koncert si užily i dvě nafukovací panny, přičemž jednu z nich zpěvák využil jako "stojan” na mikrofon a z nichž nepřežila ani jedna. Fanoušci v kotli však přežili všichni, což je také s podivem, protože si jsem skoro jistý, že Silent Generation udělali rekord v počtu wall of death během jednoho koncertu. Kapela připravila fanoušky o velkou porci jejich sil a to program nebyl ještě ani v polovině.

Velké oživení nastalo při koncertu slovenské party Stercore, kteří s sebou přivezli poctivý moderní metal. Slovenská pětice na nás vysypala vynikající melodický, leč přímočarý metal, na pódiu řádili jako šílenci a po předchozích kapelách nás pokropili živou vodou. Zahráli převážně z jejich aktuální desky "Indifference”, na které jim hostoval CJ McMahon ze slovutných Thy Art Is Murder. Další velmi zajímavá parta.

S příchodem deváté hodiny večerní přišla na řadu zahraniční jména, která byla v pátek celkem tři. Prvním zahraničním hostem byla post-hardcorová pětice Moments z Belgie, navzdory tomu, že oficiální festivalová aplikace chtěla přivítat skupinu Moment zpěváka Davida Krause. Stejně jako pro mnohé další, koncert na Fajtfestu byl jejich prvním za poslední bezmála rok a půl. Nutno říct, že to opravdu stálo za to. Jejich svěží post-hardcore střídá ostré agresivní pasáže a melodické refrény, někdy zpívané i čistě. Upřímně, po všech těch deathcorech, pro mě byl "měkčí” kytarový hardcore velkou vzpruhou a jejich show me moc bavila. Jsou to mladí kluci, loni vydali druhou desku "Is There a Cure?” a letos singl "I, Alone” a já doufám, že o nich brzy zase uslyšíme. Přinejmenším na Fajtfest Help Party v příštím roce, kdy už svět bude snad v pořádku.

Ze sousedního Německa na kopec dorazila parta Ghøstkid, kterou založil Sebastian "Sushi" Biesler, bývalý zpěvák post-hardcorové sebranky Eskimo Callboy a Fajtfest čekala vzrušující premiéra. "Sushi” totiž založil kapelu Ghøstkid v únoru loňského roku, na jeho konci nahrál debutovou desku a tento koncert byl jeho vůbec prvním pod novou značkou. Žánrově se "Sushi” nehnal do žádných neprozkoumaných vod. Zůstal u metalcoru, který má se svou domovskou kapelou mnoho společného. Jedná se o párty metal s elektronickými prvky ve zběsilém tempu a čistými vokály. Ghøstkid se na scénu přiřítili nevídaně drze, aniž by vůbec vkročili na pódium. Na jejich debutovém albu hostují například Marcus Bischoff z Heaven Shall Burn nebo Mille Petrozza z Kreator a je to pořádná divočina. To stejné se ostatně dá říct i o jejich prvním koncertě. Dá se očekávat, že toto uskupení budeme nyní vídat velmi často, a to nejen na tuzemských prknech.

Z rozjařené párty jsme brzy museli přepnout na podstatně dospělejší zábavu. Polská death metalové stálice Decapitated si totiž zaslouží jen ten největší respekt. Kapela, která je na scéně už čtvrt století a platí za jeden z nejvýraznějších hudebních vývozních artiklů našich sousedů, obsadila pódium a bez zbytečných řečí předvedla perfektní technický death metal. U Decapitated musím vyzdvihnout skvělé nazvučení, díky kterému byl slyšet každý precizní úder a vyhrávka, ačkoliv byl koncert na místní poměry poměrně potichu. Kromě písní ze stále aktuální desky "Anticult” z roku 2017 zaznělo i několik starších věcí a fanoušci tento nestárnoucí metalový ansámbl ocenili poctivým kotlem.

Úplný závěr pátečního večera obstaral rodák z Hustopeče, metalový "rapper” Redzed. Jednalo se o zábavný finiš, který Redzed proměnil v energickou one-man show s chytlavými beaty. Záda mu kryla jeho kapela, především DJ a bubeník, kteří svého zpěváka občas zastiňovali. Show dobrá, jeho tvorba je však rozhodně kvalitnější a zábavnější z nahrávek, naživo se to tolik nedaří.

Závěrečný den jsem z důvodu podařené afterparty od kolegů z Coremusic zahájil až v podvečer a první sobotní kapelou byli hardcoroví Abbie Falls z Prahy. Pánové měli trošku kratší set, důvodem byli náhradní členové na bicí a kytaru (nemýlím-li se), kteří se museli naučit nové skladby prakticky přes noc, aby na kopci mohli Abbie Falls vůbec zahrát. Každopádně zapůsobili dynamickým hardcorem na pomezí metalcoru a nejvíc mě zaujal zajímavě nakřáplý zpěvákův hlas. Pozdně odpolední wall of death se také povedla a vypadalo to, že i poslední den bude pořádně výživný.

Toto tvrzení hned vzápětí potvrdili ryze hardcoroví Hopes z Liberce, kteří už jsou na Fajtfestu téměř jako doma. Pánové si z pódia samovolně udělali taneční parket a v jednom kuse se na něm proháněli nejen členové kapely, ale i realizační tým, fotografové a přátelé kapely. Takový syrový hardcore bez zbytečných žánrových překryvů si vždy rád nechám líbit.

Úderem osmé hodiny hlavní pódium patřilo už jen zahraničním hostům a prvními z nich byli nizozemští downtempo deathcoroví Distant. Přiznám se, že jejich tvorbu a show jsem nedokázal příliš ocenit a kapela mě tak trochu minula. Jejich pojetí deathcoru je velice chaotické, kostrbaté a chytit jakýkoliv rytmus nebo hudební pospolitost pro mě bylo velmi složité. Ani Alan Grnja, slovenský zpěvák v jejich službách nedokázal hluboké a nahodilé kytarové úryvky slepit dohromady a v mých očích tak koncert Distant byl jeden dlouhý unavený breakdown.

Zklamáním začal i koncert maďarských thrash metalistů Ektomorf, kteří měli prakticky celý koncert trable se zvukem. Jejich thrash metal je normálně ostrý a řízný, na Fajtfestu to ale bylo poměrně mdlé a bez chuti. Zvuk bicích byl od samého začátku otřesný, sólová kytara byla ztlumená a sotva slyšet a hlas zpěváka Zoltána taky nebyl zřetelný, v jedné písni dokonce úplně vypnutý. S Ektomorf jsem měl čest podruhé a ani v prvním případě to, co se zvuku týče, byla poměrně bída. Těžko říct, zda je to jen moje smůla nebo je něco špatně, ale maďarská paprička mě vůbec nepálila.

Jestli jsem se mohl v sobotu na něco spolehnout, tak to byl koncert ukrajinských Jinjer. Tady jsem neměl vůbec žádné pochybnosti, že bych odcházel nespokojen. Kapela, která nahradila odpadnuvší britské party musela dostat na Fajtfest dokonce speciální pozvání od ministerstva kultury a jsem přesvědčený, že to za to papírování stálo. Velikáni progresivního metalu vystupovali sebevědomně, profesionálně, s fantastickým zvukem a výkony celé čtveřice. Zahráli prakticky celé album "Macro” i EP "Micro”, přidali několik starších věcí z druhé desky "King of Everything” a představili nám i nový singl „Vortex” z připravované desky "Wallflowers”. Zpěvačka Tatiana Shmailyuk se opět předvedla ve skvělé formě a Jinjer znovu ukázali, proč patří mezi největší hvězdy moderního metalu.

Poslední koncert evropské edice Fajtfestu v roce 2021 na stagi Vilmy Běhalové obstarala švýcarská parta Paleface. Parta, která jako svůj žánr uvádí "slamming beatdown” si svou roli poslední kapely festivalu zjevně užívala a zpěvák se celou hodinu snažil z lidí vytřískat ty poslední zbytky sil. Ne, že by potřeboval pomoct, ale na pódiu ho na chvíli doplnil i Lucca z Mental Cruelty a poslední koncert měl tak punc opravdové deathcorové párty. Paleface střídají rychlejší pasáže a "štěkavý” vokál s pomalými metalovými sekvencemi. Chvílemi to bylo podobně roztahané jako v případě Distant, ale na druhou stranu asi o 1000% divočejší a zábavnější. Úplným finálem bylo přání k narozeninám kytaristovi z Mental Cruelty Marvinovi a společná fotka členů Paleface, Mental Cruelty a kdo ví, koho ještě.

Areál Fajtfestu však ještě dlouhou dobu neutichal. V klubovně okamžitě zahájila svůj náhradní koncert kapela Nu-Friends, kterou doplnil zpěvák FuXo z RATM Tribute Band (mimo jiné), a každý si s nimi mohl zahulákat ty nejslavnější skladby Linkin Park, Rage Against the Machine, System of a Down, Limp Bizkit a mnoha dalších. Dle mých informací hrála kapela téměř až do rána a dokonce i na přání.

Moje druhá návštěva Fajtfestu dopadla naprosto na výbornou. Stejně jako všichni návštěvníci, i já musím hluboce smeknout před Bobem, organizátory festivalu a celé crew za skvělé tři dny plné různorodé muziky a zábavy. Určitě to bylo ještě o jeden level náročnější, než je pořádání festivalu v normálních podmínkách. Fajtfest je festival plný přátelských a zajímavých lidí, špičkových kapel a ke všemu na krásném místě. Ať to šlape i nadále!