Album Tribute Abraxas je poklonou legendární české kapele

Příběh kapely Abraxas se píše od roku 1976. Nejen dlouhé roky působení na české hudební scéně, ale také široký hudební záběr zaujal tisíce posluchačů. Hard rock, punk, funky, disco, to jsou jen některé z mnoha žánrů, se kterými Abraxas koketoval. Skladby Abraxasu zaujaly také kolegy muzikanty, kteří začali vytvářet covery. Manažer skupiny Petr Soukup tak přišel s nápadem vydat celé jedno CD složené z předělávek. Nakonec vzniklo dvojalbum Tribute Abraxas.

Nejen o Abraxasu a nové desce si Hudební knihovna povídala s iniciátorem celé myšlenky Petrem Soukupem, leaderem Abraxasu Slávkem Jandou a interprety Janem Kalinou (Sto zvířat), Viktorem Dykem a Borisem Carloffem.

HK: Můžete představit projekt Tribute Abraxas?

PS: „Se Slávkem jsme si před rokem řekli, že by bylo dobré, dát všechny písničky, které do té doby vznikly jako covery, na jedno album. Původně jsem chtěl, aby se to jmenovalo Hold Abraxas."

VD: „Ale s t ne s d." (smích)

PS: „Jasně, dal bych tam lomítko holt/d. Ale Slávek mě pak ukecal…"

SJ: „Počkej, tohle slyším poprvé."

PS: „Jsem o tom mluvil celý rok. Slávek říkal: ,Mně to Tribute přijde lepší slovo.´ Tak jsme dali Tribute. Vymýšlel jsem metalovej obal. Tyhle barvy (fialovo-růžový přebal pozn. red.) mám hrozně rád, ale bál jsem se něco takovýho vydat. Vypadá to, že jako Prince vydal novou desku. Slávek byl od začátku jednoznačně pro – fialová a zlatá. To jsou oslavný barvy, říkal. Dneska jsme to viděli poprvé a je to spíš růžová a zlatá. Takže je to už úplně homo, ale mně se to líbí. Řekli jsme si, že oslovíme pět, deset kapel, jestli by nechtěly něco natočit. Věděl jsem o nich, že znaj Abraxas dobře a že si vyberou nějaký věci z Boxu a Rituálu. A rozjela se taková síť a začali mně a Slávkovi volat další kamarádi. Je tam klasickej pop-rock, house, je tam šraml - skupina Frajéři z galerky předělala písničku To je havaj. Jsou tam hudební fórky, ale stejně tak věci metalový, hardrockový. Teď nevíme, co dřív. Chceme natočit asi dvacet klipů."

HK: Když jste oslovoval jednotlivé interprety, bylo to s tím, že si mohou píseň k předělávce vybrat nebo jste po nich chtěl covery na konkrétní skladby?

PS: „U těch, které jsme oslovovali, jsme věděli, co bychom byli rádi, aby udělali. Zbytek, těch 70%, kteří se sami ozývali, přicházeli rovnou s písničkami. Takže třeba Obyčejnej svět je tam třikrát."

HK: Něco se na album nevešlo?

PS: „Měli jsme i další nabídky, ale museli jsme to utnout. Byli i tři lidi, kteří se na albu neobjevili a to mě opravdu bolí, že se tam nedostali, protože se to nestihlo. Dan Bárta, který vydával svou vlastní desku a jel turné, Monika Načeva, která byla pryč a Roman Dragoun, kterého je těžké dohnat. Tyhle tři jsem chtěl od začátku, ale nevyšlo to. Chci s nimi vymyslet něco do budoucna. Pak byli další, kteří se nabízeli, ale to by z toho bylo asi pětialbum."

HK: Na Facebooku jste vyzývali fanoušky, aby si určitě pořídili CD, protože je u něj „našlápnutý booklet". Co obsahuje?

PS: „Nic.  Jsem si dělal srandu. (smích). Udělal jsem takovej fór. Když otevřete album je tam booklet a fotka Abraxasu, kterej tam vůbec není. Jediná fotka, která tam je, jsou Abraxas, který na albu vůbec nevystupujou. Uvnitř jsou informace, která kapela hraje co, kdy to bylo nahráno původně, kdo to složil, kde a kdy to bylo nahráno teď, kdo v písničkách hraje a za každou písničkou mluví leader kapely o vztahu k Abraxasu."

HK: V jednom rozhovoru s panem Jandou jsem se dozvěděla, že další album už jste nechtěli vydávat ve fyzické podobě, ale mělo být distribuována jen elektronickou cestou. Najednou tu máme fyzický dvojdisk. Co se stalo?

SJ: „Dneska je to s nosičema těžký. Sběratelé si je kupujou, ale lidi, kteří si album poslechnou párkrát, si CD nekoupí. Existujou lidi, není jich moc, ale jsou, kteří si CDčka kupujou, protože je chtěj mít doma. Kdykoliv se k nim vrátit. V počítači se to kolikrát ztratí."

PS: „Já si třeba hrozně rád kupuju alba. Utratím za CD několik tisíc. Kolikrát si to ani hned neposlechnu, ale mám hroznou radost, že jsem si to koupil a mám to doma. Kdyby bylo po mym, tak Tribute vyjde ještě na kazetách a na vinylu. Když vydá kapela něco jen virtuálně, tak pro mě, jako by to neexistovalo. Nechápu třeba ani lidi, kteří vydají desku a tam vloží jen papír."

JK: „Tady má booklet obrovskou výpovědní hodnotu. Člověk se dozví, kdo přesně to spáchal, ve spojení s čím. Myslím, že je to takhle správně. U velkých projektů by booklet neměl chybět. Tohle je jednoznačný počin, který musel vyjít fyzicky."

HK: Ne každý posluchač má rád covery. Sledovala jsem reakce Vašich fanoušků na Facebooku a vesměs to byly velmi pozitivní reakce. Jaká zpětná vazba se zatím dostala k Vám?

PS: „Můžu říct, že slyším, co jsem slyšet chtěl. ,Supr, těším se, koupím si album, poslechnu si.´ Pak třeba připíšou: ,Dobrý, ale od Abraxas je to lepší.´ Protože to maj zažitý."

SJ: „Já jsem právě myslel, aby to někdo udělal líp než my. Což se taky stalo."

PS: „V mnoha případech je to velmi podařený. Škoda, že už tu není Petr Muk, který by udělal skladbu Ptáci, kterou zpíval. Trochu jsme to udělali i pro fanoušky těch ostatních kapel. Chci, aby bylo vidět, že Abraxas jsou multižánr. Často nás řadí do skupiny k Turbu a Arakainu, někdo k metalu. Na tomhle albu není jedinej člověk, kterej by Abraxasu neměl vztah."

JK: „Myslím, že není možný, aby byl cover lepší než originál. Předělávka může být skvělá, ale bylo by to, jako byste si vybrali jinou maminku. My jsme se o něco pokusili, byla to skvělá výzva. Ale jestli to dopadne tak, že se fanouškům budou líbit víc ty původní verze, tak je to v pořádku. Úkol jsme splnili a je super, že k tomu došlo."

HK: Využiju příležitosti, že tu mám tři interprety a zeptám se, jak dlouho Vám trvalo, než jste přišli na způsob, jakým skladbu uchopit a jaký je Váš vztah k Abraxasu?

BC: „Abraxas jsem poprvé zaregistroval, když jsem byl asi v osmý třídě a šel jsem po náměstí v Hranicích na Moravě a byl tam plakát Abraxasu a můj spolužák říkal: ,Hm to není dobrý, to není metal.´ Znovu jsem Abraxas zaznamenal až s jejich albem Rituál. Líbilo se mi, že maj taneční věci, pojatý takovym správnym způsobem. Byl jsem moc rád, že jsem se do tohohle projektu mohl zapojit a připadla na mě písnička Karel drogy nebere, kterou znám nejvíc. Chtěl jsem ji udělat způsobem, aby byla pořád taneční, ale přitom moderní."

VD: „Já jsem na album zastoupenej třema písničkama. Na pětatřicetinách Abraxasu jsme se se Slávkem seznámili blíž, mohl jsem si s nima jako host zazpívat. Připravili jsme dvě nebo tři věci, na ty jsme navázali. Proto jsou tam písničky Manéž a Měsíc. Petr mě seznámil s moc šikovnym muzikantem Ondřejem Žatkuliakem a s tím jsme udělali Užij si svůj den, což je nejnovější věc od Abraxasu. A můj vztah ke skupině… V roce 80 pro mě existovaly dvě kapely; Kiss a hned poté Abraxas. Ty jsem slyšel na Praze 8 a koupil jsem si tam vinyl. Hudba Kiss měla vždycky nadhled, byla vzdušná. Abraxas pro mě v týhle době byla tak jiná skupina na české scéně. Propracovala se až k jazzu a já měl rodiče jazzové muzikanty. Abraxas jsou pro mě český Kiss."

JK: „Já to mám podobný jako Viktor. Taky jsem v 80 letech zabloudil na koncert, coby student výtvarný školy, kterýho vůbec hudba nezajímala. Abraxas se mi ale hrozně líbili. Byla to muzika, kterou jsem tady před tím neslyšel. Jednoduchý, přitom pro nás nezahratelný. Když jsme si hned druhej den založili kapelu a snažili se to zahrát, říkali jsme: ,Á, to není taková sranda.´ Zaujalo mě, že to nejsou prvoplánový krasavci a že bych i já mohl někdy v budoucnu dělat hudbu. To mě dost potěšilo. Zejména Ditrich (baskytarista Michal Ditrich, poz. red.). Já jsem měl pocit, že kapelu může mít jen ten, kdo vypadá jako Michal Penk. Tihle kluci měli cylindry a kožešinky. To bylo hrozně roztomilý. Píseň jsem si nemohl vybrat, Petr Soukup nám určil skladbu Zoo. Za třicet let, co hraju, jsem měl poprvé udělat refrén, kterej má devět a půl taktu. To mi vyrazilo dech. Jednou jsme nehráli na osm, šestnáct ani třicet dva, jak jsme zvyklí. Celou kapelu jsem musel naučit se nadechnout a ubrat v tom taktu. To jsem panu Jandovi vděčnej. Mám velkou radost. A doufám, že se práce podařila."

VD: „Pro nás všechny je to pocta a poklona. Není to, abychom my zanechali stopu, ale abychom se poklonili kapele Abraxas."