Adventní Monna nabízí cover Jízdenku k Beatles a emotivní Afterglow

David Frei, 14. 12. 2020

Hned dva povedené covery přichystala pražská čtveřice Monna v uplynulých dvou adventních víkendech. Čerstvý singl Ticket to Ride, který se na youtube objevil v neděli 13.12. je možná méně známou, byť rovněž hitovou skladbou legendárních The Beatles, kterou v dubnu 1965 složili John Lennon a Paul Mc Cartney na album Help! a pak se objevila i ve stejnojmenném filmu, který o liverpoolské skupině natočil režisér Richard Lester.

Monna se možná inspirovala změnou stylu, který The Beatles v tomto songu ukázali k dosavadní tvorbě. Skladba má ono šlapavé tempo šedesátek, ale zvuk Monny je moderní, správně vybalancovaný, s příjemně nazvučenou basou a drnčivou kytarou, která popohání celou píseň dopředu, přičemž Radek Pilc nezapomene na unikátní sólo. Sérii coverů Monna prezentovala v uplynulých letech na živých koncertech, mimo ten beatlosvský kousek došlo např. i na Afteglow, který se v klipu ze zkušebny objevil na youtube už před týdnem, v neděli 6.12.

„Dosvit" na rozdíl od „beetle" kytar upoutá souhrou Radkových kláves a perkusí Šimona. Originální píseň pochází z pera drum´n´bassového producenta Wilkinsona, který ji složil v roce 2013 pro své čtvrté album Lazers Not Included. Zpěvačka Becky Hill však v originální písni zpívá zcela jinak než Dana Yousifová z Monny. I když se Dana zpočátku pouští do něžného podání, její rockový drajv převládne zbytek skladby s nebývalou grácií. Stejně jako na úžasném debutu, který kapela nahrála před třemi lety. Pojďme si ho při této příležitosti nových skladeb krátce připomenout. Sice uplynuly jen tři roky, ale vracet se ke kvalitním hudebním počinům, které zahýbou domácí rockovou scénou, totiž není nikdy nazbyt.

Monna vznikla v roce 2012 a několik prvních let koketovala i s jazzem a soulem, a jejich unplugged vystoupení si získaly popularitu na klubové scéně. Nicméně nespoutaná energie rocku dokázala všechny členy posunout do zcela nového, originálního pojetí, které se po pěti letech zhmotnilo do úderné debutové nahrávky. Vezměte rockovou výbušnost, nespoutanou energii kytar a šlapavé rytmiky, přidejte svěží ženský hlas Dany, která srší anglické texty jako z partesu, smíchejte v power koktejlu emocí a nálad, kterou vás zavedou do nejrůznějších oblastí života a jeho vnímání a dostanete pecku jménem Watch the New World Tonight! Po prvních poslechu celého alba lapám po dechu a říkám si, že tohle přece nemůže natočit naše tuzemská kapela?

Už úvodní energická Stranger in the rainy street je plná sytých rytmů, melodií i změn nálad, přitom vše drží úchvatně pohromadě. Vynikající sólová práce kytaristů. Druhá píseň 13 minutes přiloží pod kotel rozjetého vlaku, protože je to ještě větší nářez než jednička. Hutné kytary spolu ženou dopředu celou energii, nadšení riffů, které vzdáleně evokují německé powermetalové veličiny, a špičková rytmika zanechává v posluchači ihned pocit napětí, co na nás skupina vybalí dále. Je nabíledni, že tahle skladba byla vůbec prvním singlem, který kapela nahrála v roce 2013. Pak kapela příjemně zpomalí a atmosférou se přesune do rockového seattle ducha, tu špetka grunge, tu duch starých dobrých No Doubt a i Danin hlas připomene jejich legendární frontwomanku Glorii Stefani. No One má za to silně progresivní charakter, kytary pulsují tam a zpět jakoby chtěly rozdmýchat vír vášní.

A přichází první šok, šlapavá swingující No More Compromise, která dává zapomenout, že Monna je v první řadě rocková kapela. Tohle je swingová našlapaná párty, kde si užívá nejen kapela se svými aranžemi, ale hlavně Dana. Schválně si dejte nejen do uší, ale vizuálně nadupaný klip svádí emoce k tomu zvednout zadnici a jít si pořádně zatrsat. V půlce skladby super jazzové vsuvky, kde brumlá basa, a píseň končí nádherným protáhlým vokálem, který jako by končil v příjemném neznámu.

Nejsilnějším prvkem na celém 13písňovém albu je dynamika, která se neustále mění, ale nikdy neusne anebo nesklouzne do nudy. Ani v pomalejších kusech jako Where is the Man…., kde Danin hlas zvolní, něžně hladí, ale zároveň napíná, co přijde dá. Tenhle pomalejší song je jedním z vrcholů alba, se svou klávesovou atmosférou okamžitě posouvá kapelu do jiných dimenzí, za metalové hromobití. Danina přirozená angličtina dává zapomenout i na fakt, že jde v prvním plánu o naši, domácí kapelu. Naprosto odzbrojují kombinace kláves a vokálu vyzdvihne náladu do netušených výšek, přemýšlivé perkuse, které doplňují tenhle tandem, lehce připomenou legendární hit německé dračice Doro Fur Immer, ale druhá půlka přechází do dramatičtější baladické polohy s líbivými aranžemi. A zase ten plachtivý vokál, který jakoby chvíli konejší a pak se zase zvedá do výšek. Bez pardonu jeden z nejsilnějších pomalých rockových songů posledních let u nás!

Takhle podrobně by se dalo psát o každé skladbě. Je tady náladotvorná Ain´t No Wonder, která střídá výbušné taneční prvky s klidnými pasážemi, dvě vyložené nářezovité písně Lover for Once Again a Cats in the Corner, které nedávají vydechnout a vystřelují energii do maxima. Danin vokál evokuje nejlepší rychlé skladby Avril Lavigne. Skladatelský tým Monny tenkrát musel pracovat s dokonalou dramaturgií, aby poskládal písně za sebou, že absolutně nenudí a nemají předvídatelného ducha. Špičkový kotouč končí monumentální skladbou Show What You Can, která má takovou bluesově melancholickou první polovinu, aby přešla s Radkovým kytarovým sólem do nesmírně emotivního závěru.

Monna tenkrát natočila dokonalou 13 skladbovou nahrávku, která se měla stát deskou roku. V kvantu muziky, která však každoročně vychází, je však těžké se pro vnímavého fanouška orientovat v tom samém roce, nicméně jak se trefně říká, lepší pozdě, než vůbec! Pro mne je tato kapela osobitou rockovou výzvou všem female bandům u nás, tím spíše, že zpívá anglicky a vytváří tak pro naši scénu kosmopolitní charakter.

Vedle Kaprioly, Gaia Messiah, Loretty a Tanji patří Monna k nejvýraznějším zástupcům ženské heavy rockové scény a pokud se jejich další tvorba bude držet kvalitativně tak vysoko jako debut Watch the New World Tonight, máme se opravdu na co těšit. Doufejme, že se kapela v Novém roce neuchýlí pouze ke coverům, které nyní v adventu, i když s perfektní noblesou, předvádí. Ale když jsme u nich, nemohu osobně odolat této charismaticky pojaté klasice Valerie od Amy Winehouse, kterou Monna nahrála v přírodě už v roce 2015.