Hudební knihovna - www.hudebniknihovna.cz

REPORTÁŽ: Noc švédského metalu v Holešovicích

KLIP: Život zdá se sladký, tvrdí kapela Mig 21

REPORTÁŽ: Seal rozdával úsměvy, útěchu i objetí

NAŽIVO: Sepultura dvojnásobně udeří v O2 Universu

The Black Dahlia Murder: V žádném případě nezpomalujeme

David Malý, 25. 09. 2024

Krátce po koncertě amerických death metalových velikánů The Black Dahlia Murder na festivalu Brutal Assault jsem se s kapelou sešel v press zóně. Rozhovor probíhal striktně jen s baskytaristou Maxem Lavellem a bubeníkem Alanem Cassidym a kromě krátkého povídání o festivalu samotném byla řeč výhradně o novém albu a dosud vydaných singlech. Na jiná témata nebyl prostor, a tak berte rozhovor, který je skoro Maxovým monologem, jako pozvánku k poslechu nové desky „Servitude”, která vychází už 27. září 2024.

Rozhovor nabízíme i v angličtině.

Interview available also in English down below.

Hudební Knihovna: Zdravím pánové a díky za váš čas. Vítejte zpět v České republice. Právě jste dohráli a bylo to opět skvělé. Na festivalu Brutal Assault to byl už šestý koncert The Black Dahlia Murder. Jak se cítíte?

Max Lavelle (baskytara): „Milujeme to tady. Hrál jsem tu i s jinými kapelami. Možná dvakrát s Despised Icon (v letech 2008 a 2010, jediné koncerty na festivalu, pozn. red.) a několikrát s Black Dahlia (2012, 2016, 2018 a 2024, pozn. red.)

Alan Cassidy (bicí): „Já tu hrál asi třikrát nebo čtyřikrát (2016, 2018 a 2024, pozn. red.) Vždy na stejném pódiu, což je zvláštní. Vždy hraji na stejném místě, ale festival je to skvělý. Úžasný.”

Max: „Jaké to je na tom druhém pódiu, na té druhé straně?”

Alan: „Myslel jsem, že to budeš vědět ty (smích).”

Max: „Vlastně jsem možná jednou hrál na tom pravém pódiu…”

Chtěli byste příště hrát na menším pódiu?

Max: „Ne, to je dobrý.”

Alan: „Vždy je to to pódium na levé straně, nechápu to.”

Max: „Když jsem tu byl poprvé, hráli tu The Berzerker. Hráli v dešti a nemohli pokračovat, a tak zpěvák pořád jen skákal do lidí. Celý jejich set dělal stage diving. Skočil, vylezl zpátky, a skočil znovu (smích).”

Možná inspirace pro příště?

Max: „No, já to dělat nebudu, ale on to dělal.”

Nakonec, ten pohled z druhého pódia je stejný…

Alan: „Já asi začnu dělat stage diving.”

Max: „Ty jsi ten poslední, co by to měl dělat.”

Alan: „No právě. Prostě odejdu od bicích v polovině songu a bez bicích skočím do lidí. Pak se vrátím a eventuálně budu hrát dál.”

Zajímavý nápad. No, evidentně to tu máte rádi. Fanoušci si koncert užili, takže všechno dobré.

Alan: „Milujeme to tady. Milujeme tu pevnost.”

Super, pojďme se bavit o muzice. Včera jste vydali nový singl „Mammoth’s Hand” a asi před dvěma měsíci to byl singl „Aftermath”. Obě skladby budou na nové desce „Servitude”, která vychází příští měsíc. Můžete mi o novince a vzniku těchto singlů něco říct?

Alan: „Jo, deska vychází 27. září.”

Max: „Měli jsme velmi dobré podmínky. Nebyli jsme časově limitovaní k napsání té desky a to bylo super. Hlavní věc byla, že jsme se mohli časově zařídit podle sebe, protože když jsme si plánovali čas na nahrání té desky, mysleli jsme, že to zvládneme za 10 dní u Brandona doma, kde má studio (kytarista Brandon Ellis, pozn. red.). Nakonec nám to trvalo asi měsíc, protože jsme na tom pořád chtěli pracovat, pořád to nebylo dost dobré. Opravdu jsme na té desce dřeli, to musím podtrhnout. Dřeli jsme na té desce jako mezci. To myslím naprosto vážně. Nikdy jsem na albu nepracoval tak tvrdě, jako na tomto. Bez legrace.”

Bylo to z důvodu, že nahrávání bylo složitější, než jindy?

Max: „Je to velká deska. Dlouho jsme jezdili k desce „Verminous” (deváté album z roku 2020, pozn. red.), protože kvůli covidu jsme museli několik cestovních cyklů vynechat…"

Alan: „Koncertovali jsme k „Verminous” dlouho, ale vlastně jsme toho tolik odehrát nemohli.”

Max: „Jo, to je pravda. Měli jsme více stagnující období. Ale je to i proto, že novinka je velká věc. S přihlédnutím na okolnosti je to velmi důležité album. Teď je na nás upřena pozornost všech, a my napsali skvělou desku. On (ukazuje na Alana, pozn. red.) si myslí, že je ta nejlepší. Měli jsme čas a prostředky vše prodiskutovat a propracovat. Dám ti konkrétní příklad, jo? Bylo tam několik skladeb, asi dvě skladby, kde jsem měl ladící knoflík na baskytaře malinko víc otočený doprava. Kvůli tomu jsem musel všechno přehrát. Ty skladby byly hrozně těžké a intenzivní a trvalo mi to asi dva dny. Zalepil jsem ty knoflíky páskou, aby se už nikam nepohnuly. To kvůli tomu, abychom nahráli přesně to, co jsme později chtěli předat na mix a produkci. Lidi si můžou říkat, že „to není takový problém, je to jen basa”, ale víš co? Není to jen basa, ok?. Chtěli jsme vše udělat správně a vše přehrát tak, jak to má být. Chtěli jsme vše dělat poctivě, aby byl výsledek co nejlepší.”

Alan: „Já si při nahrávání uřízl bradavky, ale nevěděl jsem, že to není nutné. Takže, teď nemám žádné bradavky.”

Zajímavé. Je o tom některá ze skladeb?

Alan: „Nic tam o tom není, protože nikdo nevěděl, že to dělám. Oni jsou překvapení úplně stejně, jako každý, kdo to teď čte.”

Ujistím se, že se všichni o tvé obětavosti dozví.

Alan: „Já je stejně nepotřeboval.”

Max: „Můžeme říct, že je to bezbradavková deska. Jedna z prvních. Kolik dalších bezbradavkových alb znáš? Vyjmenuj tři.”

Vaše je ta první, nebudu lhát.

Alan: „Wow, to je pozér. (smích)”

Max: „Přesně, konec rozhovoru. (smích)”

Každopádně ve vašem tvůrčím procesu a průběhu nahrávání musí být nějaké rozdíly s Brianem za mikrofonem (Brian Eschbach, původně kytarista a doprovodný zpěvák, pozn. red.) a s Ryanem zpátky v kapele (Ryan Knight, kytarista a doprovodný zpěvák, do kapely se vrátil v roce 2022 po šestileté pauze, pozn. red.). Takže, psaní skladeb také muselo být velmi odlišné oproti ostatním deskám, je to tak?

Max: „Řeknu ti to takhle. Brian na svých vokálech dřel jako kůň. Pořád říkám, že jsme dřeli (smích). Ale je to tak. Je to první deska, kde Brian dělal hlavní vokály a dal to jako nic. Prostě přišel a udělal z nás hlupáky. Myslel si, že mu jeden song bude trvat celý den, ale udělal několik skladeb nebo úryvků denně. Byl skvělý.”

Alan: „A zněl skvěle!”

Max: „Je to tak. Oddřel si svoje vokály velmi rychle. Ne každý to zvládne. Na té zasrané desce udělal skvělou práci.”

Alan: „Zněl skvěle už na demo verzích a jakmile jsme je dokončili, bylo to naprosto neuvěřitelné.”

Max: „Přesně. My totiž děláme tak, že vše nejdřív přednahráváme na dema. Děláme předprodukci v našem domácím studiu. Posíláme si dema tam a zpátky, posíláme si emaily s poznámkami na některé věci a podobně. Potom všechen materiál zúžíme na to, co opravdu chceme mít na desce.”

Skvělé, díky za to. Naprosto s vámi souhlasím. Poslouchali jsme „Mammoth’s Hand” zrovna dnes ráno před příjezdem sem. Těšíme se na novou desku. Singl zní skvěle, ale má nezvykle klidnější tempo na vaše poměry.

Max: „Musím říct, že je to trochu odlišná skladba, určitě. Ale milujeme ji. Věděli jsme, že bude jiná. Při zkoušce jsme uvažovali, jestli bychom ji neměli trochu zrychlit. Kdo ví? Chtěli jsme ji otestovat tady. Tady je ideální prostředí testovat pomalejší songy. Jako na festivalu, víš jak to myslím? Všechno je tu takové pomalejší, je tu více vzduchu, okolního hluku, zvuk může stát za prd. Chceš hrát trochu pomaleji, aby jsi to strávil trochu lépe, rozumíš. Takže, pro nás je to určitě něco trochu speciálního.”

Na pomalejších skladbách není nic špatného, ani ve vašem případě.

Max: „Není, ale pro nás je to velká změna, že jo? Když si uvědomíš, co máme v repertoáru, což ty dobře znáš. Víš, že tohle je pomalejší než normálně.”

Alan: „Když jsem poprvé slyšel „On Stirring Seas of Salted Blood” (skladba z páté desky „Ritual”, rok 2011, pozn. red.), myslel jsem si, že je to ta nejlepší Dahlia skladba, kterou jsem slyšel za poslední roky. Taky pomalejší věc. Byl jsem fanouškem kapely od desky „Unhallowed” (debutová deska, rok 2003, pozn. red.) a tenhle song je naprosto fantastický. Mám pocit, že „Mammoth’s Hand” je návrat k něčemu jinému. Sedí to k tomu, co kapela v minulosti udělala, především na desce „Ritual”. „Ritual” byla divoká karta. Všechno, co na ní je, je naprosto skvělé a jako fanoušek jsem tohle album miloval. Tu desku udělali chvíli předtím, než jsem se do kapely přidal. Byl jsem z toho úplně nadšený a deset let později dělám tohle, s novým přístupem a novými nápady. Je to osvěžující a mám pocit, že máme spoustu věcí, se kterými můžeme přijít na budoucích deskách.”

Cítíte, že tahle deska je začátek nové kapitoly?

Alan: „Rozhodně.”

Max: „Určitě to je začátek nové kapitoly, ale nevytváříme The Black Dahlia Murder znovu. Snažím se uvést věci na pravou míru. S „Mammoth’s Hand” a podobně už si lidi myslí, že měníme styl nebo něco takového. Neměníme nic. Až tahle deska vyjde, bude to jako facka do tváře, protože jsou tam některé skladby, které jsou pro mě opravdu těžké zahrát. Svou kariéru jsem začal jako goregrind/prog baskytarista, který zahraje všemožně šílené věci. Na nové desce jsou věci, které mě nutí hrát na hranici mých možností. Zkrátka tam máme velkou pestrost. Jsou tam věci, které hodně lidí překvapí. Jsou tam věci, u kterých budou lidi reagovat jako „wow, nemůžu uvěřit že tohle nahráli”. Jsou tam některé velmi intenzivní skladby, určitě. Jenom to chci ujasnit, rozumíš. Nezpomalujeme. V žádném případě nezpomalujeme.

Alan: „Já, Alan Cassidy, prohlašuji, že tohle je moje nejoblíbenější nahrávka, kteoru jsem kdy s kapelou udělal. A tohle neříkám po každé desce. Úplně upřímně, tohle je jedna z těch nejoblíbenějších desek, kterou jsem z kapelou udělal. Miluju ji, protože jsme se dali všichni kreativně dohromady a to je úplně super. Brandon, Ryan a Brian jsou naprosto neuvěřitelní. Každý z nich udělal na albu tři skladby…”

Max: „Jakože napsal tři skladby…”

Alan: „Jo, každý udělal tři skladby jako autoři, a dali do toho všechno. Všechny karty na stůl, rozumíš.”

Max: „Dali do toho všechno. Pod to, co udělal Alan, se taky podepíšu. Když jsme dělali předprodukci, napsali jsme rytmus pro bicí a Alan k tomu přidal spoustu svých nápadů. Hodně věcí, které přidal jsou velmi složité a vkusné. Pro někoho, kdo je muzikant, bude na albu hodně „sluchátkových” skladeb. Víš, jak to myslím? Skladby, které si budeš chtít poslechnout pozorně, zblízka a nahlas. Jsou tam věci, kterých si nevšimneš první tři poslechy. Na desce je hodně bonbónků pro uši."

Jasně, určitě je nutné si všechno poslechnout několikrát.

Max: „Je tam prostě příliš mnoho informací. Nemyslím si, že normální člověk je schopný si všeho všimnout, dokud si to nepustí podruhé nebo potřetí. Jsou tam věci, které uslyšíš až poněkolikáté. Jako když hraješ videohru nebo tak něco. Čím víc hraješ, tím víc toho objevíš. Nacpali jsme do každé skladby hodně informací a všechno darujeme fanouškům. Všechno darujeme tobě, tím chci říct. Opravdu jsme na desce pracovali velmi usilovně a jsou tam pasáže, u kterých jsme si říkali, jestli to není až moc (smích). Kdo ví? Je to prostě šílené. Hodně věcí na albu je štavnatých a rychlých."

Skvělé. Očividně jste na novinku velmi hrdí a nemůžu se dočkat, až ji uslyším. Doufám, že nám ji přijedete představit někdy v zimě nebo příští rok.

Max: „Jo. Já tohle budu dělat dalších 20 let, pokud budu pořád naživu (smích).”

Moc děkuju za rozhovor, mějte se.

Alan: „Díky.”

Úvodní fotografie pochází z facebookového profilu kapely The Black Dahlia Murder.

English

Shortly after the concert of the American death metal giants The Black Dahlia Murder at the Brutal Assault festival, I met the band in the press zone. The interview was strictly only with bassist Max Lavelle and drummer Alan Cassidy, and apart from a short talk about the festival itself, the conversation has been exclusively about the new album and the released singles. There was no room for other topics, so take the interview, which is almost Max's monologue, as an invitation to listen to the new record „Servitude", which is released on September 27, 2024.

Hudební Knihovna: Hello everybody and thank you for taking the time to talk to me. Welcome back. You just finished your show a moment ago and it was really something. It was your sixth concert at Brutal Assault in total, how do you feel?

Max Lavelle (Bass): „We love playing here. I played here with other bands too. Maybe twice with Despised Icon (N.B.: years 2008 and 2010, the only appearances) and a couple of times with Black Dahlia (N.B.: 2012, 2016, 2018 and 2024).

Alan Cassidy (drums): „I probably played here 3 or 4 times (N.B.: 2016, 2018 and 2024). Always on the same stage, which is really weird. I played the same stage every time but it is an amazing festival. Incredible.”

Max: „What’s it like on the other stage, on the right side?”

Alan: „I thought you would know (laughter).”

Max: „You know what, maybe I did play once on the other stage…”

Would you like to play a smaller stage next time?

Max: „No it’s alright.”

Alan: „It’s always the left hand stage, I don’t get it.”

Max: „The first time I’ve been here, The Berzerker played in the rain and they couldn’t continue. So, the singer was just stage diving the whole time. He just kept stage diving for the entirety of the set. He jumped, came back up, jumped again.”

Maybe some inspiration for next time?

Max: „Oh well I’m not gonna do that but he did it.”

I mean, the view is the same from the other stage anyway...

Alan: „I think I’m gonna start stage diving.”

Max: „You’re like the last person who should be doing that.”

Alan: „Yeah, leaving the drum kit in the middle of the song, no drums, just go stage dive. I’ll come back and we’ll resume the song at some point.”

That’s an idea. Well, you like it here, obviously. People enjoyed it, so that’s great.

Alan: „We love it here, we love the fortress.”

Let’s talk about music. You just released a new single „Mammoth’s Hand” yesterday and about two months ago, it was the single „Aftermath”. Both will be part of the new record called „Servitude” that is going to be released next month. Can you tell me something about the writing process of these two singles and the album?

Alan: „Yeah, coming out September 27th.”

Max: „We were just in a great environment. We could take our time and write the record together and it was sick. The main thing about it was spending the actual time because when we carved out the time for this record, we thought we would be done in like 10 days at Brandon's house, where he has his studio. It turned into about a month because we wanted to keep going, it wasn’t good enough. We were hammering this record out. I can’t emphasize that enough. We were hammering the shit out of this record. I’m totally serious. I’ve never worked harder ever on a record in my live. All jokes aside."

Was it more difficult than with other records?

Max: „It’s a big record. We toured with „Verminous” (N.B. Ninth album released in 2020) for a long time because of covid and we missed a few cycles…”

Alan: „We toured a lot but also didn’t do as much.”

Max: „Not really, yeah. We had more stagnant time but it’s also a big record. With all things considered, it’s a very big record. Everyone’s eyes are on us right now and we wrote a great record that he thought (N.B.: pointing at Alan) was the best. We had the time and the resources to hash it out together. I’m gonna paint the actual picture for you, alright? So, there were a few songs, two songs, where the knob on my bass was turned a little bit to the right. Because that happened, I had to re-track it. Those songs were so difficult and so intense that it took two days to do that. I taped all the knobs down, so they wouldn’t move anymore. To make sure that it was exactly what we want to present to mixing and production afterwards. People could’ve said that „it’s not a big deal, it’s just bass” but guess what? It’s not just bass guys. Let’s do it the right way and let’s actually re-do all the takes. Let’s keep doing that until it’s way better.”

Alan: „I cut my nipples off and I didn’t know it was required. So, now I have no nipples.”

Interesting. Is there a song about that?

Alan: „There is nothing because nobody knew I was doing that. They were as flabbergasted as anybody reading this right now.”

I’ll make sure everybody knows about your sacrifice.

Alan: „I didn’t need them anyway.”

Max: „It’s a nippleless record I guess you can say. It’s one of the first. How many nippleless records do you know? Name three.”

Yours is the first one I know of, I have to say.

Alan: „Wow, what a poser. (laughter)”

Max: „Exactly. Interview over. (laughter)”

However, there are obviously some differences like Brian (N.B.: former guitarist and backing vocalist Brian Eschbach) on the vocals and you have Ryan back (N.B.: Ryan Knight, guitarist and backing vocalist, left the band in 2016). So, the writing process also must’ve been very different from everything else.

Max: „I’ll tell you what, Brian fucking hammered the shit out of these vocals. I keep saying hammering (laughter). But he did. It’s the first record Brian did the main vocals on and he was a champ on it. He went right in and made us look like fools. He thought it will take him the whole day to do one song but he did a couple of songs a day or couple of sections and he was great on it."

Alan: „He sounded fucking great!”

Max: „I am speaking the truth on it. Brian hammered out the vocals really quickly. Not everyone can do that. He did a great job on the fucking record.”

Alan: „He sounded amazing from the demos and then once we actually recorded it, it was incredible beyond that.”

Max: „Yeah, because the way that we do it is that we pre-record everything. We have pre-production stuff with our home studio. We’re sending it back and forth and we’re emailing everything with notes on certain things and stuff. Then we narrow it down or file it down until we get what we want.”

Perfect, thank you. I fully agree with you. We just listened to „Mammoth’s Hand” this morning before coming here. It does sound great, I’m looking forward to the whole album.

Max: „I will say that it’s a very different song, for sure. We love it. We knew it is so different for us. At practice, we were all contemplating, whether we should speed it up a bit. Who knows? We wanted to test it out here. This is the area to test out slower songs. Like, at a festival, you know what I mean? Things need to be slower because there is a lot of air, noise and sound is shit sometimes. You wanna play things slower, so you can digest it better, you know. So, for us, it’s different."

Sure is but there’s nothing wrong with slower songs. Even for you.

Max: „No but for us, it’s much different, right? I mean, knowing our catalogue like you’d know very well. You’d know it’s a slower song.”

Alan: „When I first heard „On Stirring Seas of Salted Blood” (N.B.: Album „Ritual”, 2011), I thought that was one of the coolest fucking Dahlia tracks I’ve heard in years. I was a fan since „Unhallowed” and it was incredible to hear a track like that slow down. Super badass and just killer. „Mammoth’s Hand” is such, I feel like, return to something different. It fits exactly what the band has done in the past and especially on „Ritual”. „Ritual” was such a wild card album. Everything that they threw in there was so amazing and I love listening to that as a fan. That was like the album right before I joined. I was very excited about that and ten years later, doing this, having new approaches, new ideas to the songs…It feels refreshing and it feels like we have a lot more to come up with in the future albums.”

It feels like a start of a new era, doesn’t it?

Alan: „Absolutely.”

Max: „It’s a start of a new era but we’re not reinventing the wheel of The Black Dahlia Murder. I’m trying to set the record straight about a few things. With „Mammoth’s Hand” and stuff, people think we’re changing the style or whatever. We’re not changing. So, when this record comes out, it’s gonna be like a slap in the face because there are some songs that are so fucking hard for me to play. I started my career as a gore grind and prog bass player that would be tapping all the time and playing crazy shit. There’s some shit on this record that is at the top of my playing level. The long and short of it is that we have a lot of variety on here. There are some songs that are really going to surprise people. There are things that you’re going to be like „wow, I can’t believe they did that”. There are some very, very insane things that we did on the record, for sure. Just to put it out there, you know. We’re not slowing down. We’re definitely not slowing down."

Alan: „I, Alan Cassidy, will say that this is my favourite release that I’ve ever done with the band. And I have never flaunted that ever. This is, honestly, one of my favourite things I’ve ever done with the band. I fucking love it because it just feels so great to have all of this creativity put together, and Brandon, Ryan and Brian are incredible. Each of them did three tracks on the album…”

Max: „As in wrote three songs…”

Alan: „Yeah, as writers, and they brought everything to the table, you know.”

Max: „They brought everything. I will attest to what Alan did too. When we did the pre-pro stuff, we wrote the drums for it and Alan did his own things on it, too. There’s a lot of things that are just very tasteful, very intricate. For someone who’s a musician, there’s definitely going to be a lot of like headphones songs on the album. You know what I mean? Like songs you want to hear a bit closer, louder. Stuff you won’t hear the first three times you listen to the songs. There’s a lot of like ear candy on this records.”

Right, you always need to give it time and listen to it several times.

Max: „Well, there’s just too much information. I don’t think a regular person is going to get it until they listen to it like two or three times. There are things you’re going to hear later on. As if you play a game or whatever, get more in there. There’s just a lot of information we put in there and we tried to really give it to them. We gave it to you, is what I’m saying. We really worked on this record super hard and for some parts we though that this might be a bit too much (laughter). Who knows? It’s just fucking crazy. There’s a lot on this record that is really beefy and fast."

Amazing. Obviously, you’re very proud of it and I can’t wait to listen to it. Hopefully, you’ll come back again with the new stuff during winter or next year.

Max: „Yeah. I’ll play this for 20 more years if I’m still alive (laughter).”

Thank you very much for the interview, have a good one.

Alan: „Thanks man.”

Title photo was taken from the Facebook page of the band The Black Dahlia Murder.