Italům pověstný chraplák Lenny učaroval

Neobyčejná autorka a majitelka výjimečného hlasu Lenny okouzlila svým singlem Hell.o italský hudební trh! Na jaře se Lenny se svým Hearts Tour vrátila na česká pódia.

Talentovaná Lenny zažívá jedno z nejúspěšnějších období svého muzikantského života.  Před pár dny se vrátila z Říma a Milána, kde se naživo představila v největších rádiích a TV. Je to historicky poprvé, co se český interpret dokázal prosadit na italském hudebním trhu.  Autorská skladba Hell.o se již několik týdnů drží na předních příčkách v nejposlouchanějších italských rádiích (Top 10 na italském oficiálním rádiovém žebřičku) a není pochyb o tom, že Italům pověstný chraplák Lenny učaroval.  Stejně tak klip Hell.o se v Itálii stal nejhranějším zahraničním videoklipem.  Vedle toho zpěvačka vyrazila na jarní Hearts Tour 2017, které odstartovalo 3. března v Karlových Varech a stejnojmenná deska sklízí jedno ocenění za druhým, včetně nominace v Hudebních cenách Apollo.

„Snažím se vrátit zpátky do toho svého sedmnáctiletého já, když jsem skládala jen pro sebe.  Věřím své tvorbě, své cestě. Chtěla bych si udržet a zachovat ten vnitřní drive, když člověk neztratí tu jiskru, chce pořád tvořit a nezpohodlnět. Důležitá je také víra v sebe. Věřím, že ten level ještě víc zvednu a budu růst…"    

Lenny po vyprodaném podzimním Hearts Tour vyslyšela přání posluchačů a přislíbila, že svoji emotivní show, které je srovnatelná s koncerty zahraničních umělců, na česká pódia na jaře znovu vrátí. V březnu Lenny se svoji kapelou a hosty vyjede do 10 měst. Vzhledem k jejím zahraničním plánům není jisté, kdy znovu se na českých pódiích opět objeví. Fanoušci by tak s koupí vstupenek, které rychle mizí,  neměli váhat.            

Koncertní show Lenny, které na pódiu sekunduje producent alba Hearts, multiinstrumentalista Ondřej Fiedler (kytara a baskytara) a bubeník Adam Vychodil rozhodně stojí za vidění. Návštěvníci jejích vystoupení se shodují v tom, že koncerty Lenny jsou víc než jen hudba.  Je to umělecký zážitek. Celou produkci vkusně doplňuje připravená scéna, jež spolu s Lenny navrhl respektovaný stagedesignér Martin Hruška. Hudebním hostem Hearts Tour 2017 bude talentovaný mladý písničkář Jakub Ondra a v Brně se představí jako speciální host Paulie Garand, se kterým Lenny nazpívala duet Hladina.

HEARTS TOUR 2017

3.3.2017 KARLOVY VARY  - LD STARÁ ROLE

8.3.2017 BRNO  - KLUB RADOST

9.3.2017 HRANICE NA MORAVĚ - SOKOLOVNA HRANICE

10.3.2017 ZLÍN  - MASTERS OF ROCK CAFÉ

11.3.2017 VELKÉ MEZIŘÍČÍ - KLUB JUPITER

16.3.2017 KLADNO - DK KLADNO

17.3.2017 PARDUBICE - KLUB ABC PARDUBICE

18.3.2017 LIBEREC - KD LIDOVÉ SADY

22.3.2017 KLATOVY - KD KLATOVY

25.3.2017 TÁBOR - KLUB MILENIUM  

Hudební knihovna: Svým singlem Hell.o jste si podmanila nejenom české publikum, ale také Itálii. Čím si takový úspěch vysvětlujete?

Lenny: Mě samotnou by to také zajímalo. Protože to celé vzniklo tak, že mě oslovil jeden nezávislý vydavatel v Itálii a ten té mé písničce hrozně věřil. V létě minulého roku o to projevil zájem a řekl, že je přesvědčený o tom, že by to tady v Itálii mohlo mít úspěch. Ta muzika je oslovila a uvěřili ji natolik, že se ji rozhodli naplno podpořit a nasadit do všech rádií.  Nečekali, až se to třeba někde ověří, ale nasadili to hned. Čekali jsme na to ale půl roku, takže ono to opravdu svým způsobem stálo ve frontě a já jsem doufala, že to lidi alespoň zaznamenají. Ale že to bude mít takový úspěch, to jsem nečekala.

HK: Po podzimní šňůře připravujete jarní Hearts Tour. Jaká bude?

Lenny: Původně jsem na podzim vůbec nečekala, že bych přidávala koncerty.  Velice mě potěšilo, že o ty koncerty byl takový zájem. Na spousty fanoušků se ani nedostalo. Teď se proto snažíme objet ta města, kde jsme nebyli, vracíme se i tam, kde byla tak malá kapacita, že lidé se tam nedostali. Koncerty jsou koncipovány tak, aby bavily i člověka, který to už třeba viděl a chtěl se přijet kouknout znova. Na druhou stranu bychom rádi, aby tour měla ty původní prvky a byla relativně totožná s podzimními koncerty. Původní projekce jsme ale upgradovali. Snažíme se je mít graficky lepší, víc se s tím teď pipláme, máme na to víc času. Moc se na to těším. Hostem bude Jakub Ondra, který v tu dobu také vydává nové album. Jsme zase ta stejná parta a můj tým je opravdu skvělý. Za to jsem moc vděčná.

HK: Jste dcerou slavné mámy. Radíte se s ní, konzultujete spolu Vaši tvorbu?

Lenny: Mamka má velkou radost. I pro ní samotnou je to něco nového. Ty modernizované věci jsou spíš záležitostí dnešní doby. Plazmy, projekce se objevují až teď v posledních letech. Ona, stejně jako já, má tu muziku různorodou. Ona se do toho umí opřít a zahraje i klasiku na kytaru, má spoustu svých projektů, takže si myslím, že my se podporujeme, fandíme si a obohacujeme se navzájem. 

HK: Vaše deska Hearts sklízí jedno ocenění za druhým, včetně nominace v Hudebních cenách Apollo. Máte v kapse také ocenění Objev roku v Cenách Anděl. Jaký je to pocit?

Lenny: V něčem je to mínus, v něčem plus, protože je krásné být za tu muziku, kterou tvoříte, hodnocena. Já třeba poslouchám Prago Union a být s nimi nominována v nějaké kategorii na nějakou hudební cenu je pro mě takový pocit, že tomu vlastně nevěřím. Poslouchala jsem je, když mi bylo šestnáct, sedmnáct a měla jsem je za super hudbu a nedocházelo mi, že se v ten večer vlastně s nimi setkám. A to samé se všemi jinými nominovanými. Je to úžasný pocit být ohodnocena doslova ve fajnšmekrovské kategorii, když víte, že to není jen cena popularity a to, co jste si vzala na sebe, jaké máte šaty, ale že je to vyloženě o mé tvorbě. Takové trošku mínus je, že mám co dělat, abych se vlastně neztratila ve všech těch tabulkách, ohodnoceních, v tom hudebním businesu. Protože i teď jak má hudba začne expandovat do ciziny, hodně zemím záleží na umístění v řebříčku a já se teď proto snažím hodit zpátky do toho svého sedmnáctiletého já, když jsem skládala jen pro sebe a musím se soustředit na to, aby to bylo zpátky o té muzice.

HK: Studovala jste hudbu v zahraničí. V čem Vás to ovlivnilo?

Lenny: Jsem strašně ráda, že za ty tři roky, co jsem v Anglii studovala, jsem měla možnost ohodnotit si tu mou muziku nezávisle. Protože tady, když něco vydáte a vydáte to oficiálně, hned se na to sesypou kritici, kteří to momentálně třeba zrovna chválí. Přišla cena Anděl. Vy ale nemáte možnost ověřit si mimo tyto naše hranice, jestli ta muzika je opravdu tak kvalitní. Ne, že bych pochybovala o schopnostech našich kritiků, ale my jsme ještě tak malinkatí v rámci toho světa, že je často těžké ověřit si, jestli je ta muzika opravdu tak dobrá, nebo je to jenom iluze, když to tady lidi chválí. Důležité je, aby člověk nezpohodlněl a nespokojil se jen s tím, že tady to má úspěch. Já jsem byla moc vděčná za to, že mám možnost tohoto srovnání. Takže vlastně přijedu do Anglie a tam ty písničky, za které tady toho Anděla vyhraju, hraju jako jedna z mnoha a ti lidí mají na to možnost reagovat nestranně a já to pak vidím úplně nezávisle. Pomáhá mi to držet se nohama na zemi.

HK: S jakým stylem se ztotožňujete nejvíc? Lze Vás vůbec stylově někam zařadit?

Lenny: I já se o to občas snažím. I v té Itálii, když se máte představit, lidé chtějí vědět, kam si vás mají zařadit. A samozřejmě, když začínáte, je tendence říkat, že ona zní jako…, nebo je to druhá... Je ale pravda, že je to takový nestálý a že vy cílíte na to, být sama za sebe. Že budete vy a už nebude ke komu vás přirovnat, už budete jenom vy. A vlastně na to, myslím si, cílí každý interpret, že se chce vyprofilovat a že nechce být neustále přirovnáván. Myslím si, že u mě je na to pořád ještě čas. Já mám ráda všechno, od každého něco podle toho, kde se právě jako autorka nacházím.. Miluju rock, miluju pop, ale zároveň tam mám třeba pianové balady. Takže je to od všeho něco a já jsem ráda, že jsem měla i možnost vyrůstat v rodině, kde nebyli vyprofilováni jednostranným vkusem, ale že mě nechali poslouchat všechno.

HK: Máte nějaký hudební vzor? Co posloucháte?

Lenny: Určitě, záleží na rozpoložení. Kromě již zmiňovaných Prago Union teď třeba nový Ed Sheeran, Adele mám moc ráda a potom moc ráda sleduju také hudební dokumenty. Z elektronické muziky třeba Skrillex, nebo teď jsem viděla dokument o Rammsteinech. Já to opravdu nějak neškatulkuju. Mě zajímá cesta těch lidí, umělců a posledně mě třeba inspiroval dokument o Janis Joplin. To jsou určitě jedny z mých inspirací. Protože pro mě je důležitá jak jejich muzika, tak jejich cesta. A vůbec vše, o čem píšou, jak se k tomu dostali…

HK: Kdy tvoříte? V jaké fázi života je pro Vás hudební múza nejinspirativnější?

Lenny: Myslím si, že kvalitnější věci u mě vznikají, když jsem down. Najednou víte přesně co chcete říct a jak to říct. Ty těžší situace ve Vás vytvoří takový přetlak, že už to chcete jenom říct, prostě se z toho vypsat i za cenu toho, že to bude drzé nebo dost otevřené téma. U mě to tak aspoň je, je to tak jednodušší.

HK: Myslíte, že mladé hudební talenty mají v Čechách větší šance prorazit?

Lenny: Myslím si, že mladí umělci v zahraničí, když to mám možnost srovnat s Anglií, kde jsem působila, mají výhodu v tom, že je tam velká konkurence. A vidím v tom výhodu proto, že je to nutí být něčím jedinečný, posouvat se dál a být lepší. Potkávám zde v Čechách strašně moc mladých kapel, ze kterých docela velké procento razí takový přístup, že jim je to jedno. A mají pocit, že nemají co ztratit. Ono když si to vezmete logicky, tak festival Rock for people byl tady letos, byl tady loni, bude zde i příští rok. Na tom se nic nemění. A ty kapely dobře vědí, že když jejich čas nepřijde teď, tak ta šance bude příští rok, možná ten přespříští. Vlastně ten level, se kterým se tady interpreti spokojí je tady relativně malý oproti tomu, jaký je level v Anglii. Myslím si, že nějaké množství zdravé konkurence je pro člověka lepší. Myslím si, že tady je strašná nevýhoda pro mladé talenty v tom, že zde ta konkurence velká není. Ty lidi to žene málo dopředu. Neznamená to jenom zpívat v angličtině. Koukněte se třeba na Kryštof, jsou také v hledáčku kritiky. Ale také to mohla být kapela, která tady zapadne a bude hrát do konce života jenom v klubech. A oni to dotáhli tak daleko, že mají na koncertech desítky tisíc lidí na stadionech. Takže je to v tom, co máte v sobě a v tom, co chcete dokázat. Hlavně já jsem byla vždycky ten první a poslední člověk, který své tvorbě věří a věří té své cestě. Myslím si, že každý by to tak měl mít.

HK: Co připravujete do dalšího období? Na co se můžeme těšit?

Lenny: Mám nesmírnou radost z toho, že po tom všem i po tom albu a celkově, jaký to teď zaznamenalo úspěch, neztrácím motivaci psát dál. Teď mám období, kdy se snažím soustředit na novou tvorbu a produkuju zase s Ondrou Fiedlerem, takže se vlastně nic nemění.  Chtěla bych udělat další krok směrem dopředu. Mám teď na sobě větší odpovědnost tím, když vím, že ta muzika se dostala i za naše hranice. A v tom je ten rozdíl, který vnímám.  Proto jsem i opatrnější na výběr lidí kolem sebe. Mým cílem pro tento rok je zase tvořit novou muziku, tvořit si kolem sebe tým lidí, kteří mě posunou zase dál a hrát i v zahraničí. Chtěla bych si udržet a zachovat ten vnitřní drive, když člověk neztratí tu jiskru, že chce pořád tvořit, psát a nezpohodlnět. Že to není jenom o tom, že se to od vás očekává, kdy bude další album, ale že o tom také přemýšlíte a chcete, aby vaše tvorba měla koncept a i vy chcete pořád růst. Což já chci…    

Foto: Matúš Tóth