Dan Bárta připravil prosté písně pro náročné publikum

Před dvaceti lety tehdejší rockový zpěvák Dan Bárta založil projekt Illustratosphere, který měl být pouhým experimentem, či útěkem Dana Bárty k jazzu a funku. Dnes je však skupina Illustratosphere už dávno regulérní kapelou, která si s hudbou hraje dle libosti. Šest let po vydání předchozí desky „Maratonika” je tu deska nová s názvem „Kráska a Zvířený Prach”.

Ačkoliv sám Dan Bárta říká, že chtěl na album nahrát prosté písně, v jeho případě je třeba to brát s velkou rezervou. Písně jsou od začátku do konce plné složitých poetických textů a přirovnání, jejichž skutečný význam není jednoduché rozpoznat. Hudebně také nečekejte jasnou a předvídatelnou strukturu. Všechny písně jsou na první poslech velice neuspořádané a chaotické. Většina skladeb je v češtině, ale uslyšíte i dvě skladby anglicky a jednu ve slovenštině.

Úvodní skladby jsou akustické, lyrické a velmi křehké. Zaujme nevšední kytarová vyhrávka v písni „Jejich déšť” a velice intimní atmosféra v titulní „Kráska a zvířený prach”. Lehce se zrychlí až ve čtvrté písni „České probuzení”, která je poměrně intenzivní a Bártův hlas v ní naléhavě graduje. Vzrušující kytarové sólo ve skladbě „#Hetoo” je pomyslným můstkem k rychlejším skladbám a také jako příslib rockovějším tónům.

Anglické skladby „Haifa Hairdresser” a „Happy Ginger” jsou opravdu velice příjemně jazzové, povzbudivé a funky. Druhá jmenovaná je pro mě vrcholem alba. Pro mnohé však může být vrcholem alba až následující „Hrdina nášho času”, kde si Bárta vyzkouší zpěv i třetím jazykem. Ta sice není tak rozjařená jak zmíněné anglické skladby, ale rozhodně je velice melodická, dynamická a hudebně srozumitelná.

Závěrečné písně opět spadnou do pomalejších temp a nenabízí příliš zapamatovatelných nebo fascinujících momentů. Jednou výjimkou by mohla být sedmiminutová skladba „Oblaka dobra II”, což je upravená verze stejnojmenné skladby z předchozí desky „Maratonika”. V polovině skladby na vás čeká peprné překvapení a na jejím konci i lehký scat. Desku pak uzavírá dvouminutové instrumentální outro nazvané „Echoes of the Egoes of the Heroes”.

„Kráska a Zvířený Prach” a kapela Illustratosphere obecně určitě není pro všechny. S tím však Dan Bárta a jeho skupina počítá, přestože by se několik skladeb vešlo do typické "rádiové” stopáže. To se ale pravděpodobně nestane, jelikož deska není určená pro běžné posluchače a už vůbec ne pro mainstream. Album nabízí komplexní jazzovou dobrotu s funkovou náplní na cílený a pozorný poslech. Hledáte-li smooth jazz jako podkres do pozadí, Dan Bárta a Illustratosphere není to pravé.