„Při našich setkáních jsme zažívali euforické stavy"

Ve své době nejpopulárnější jihočeská kapela Oceán je zpátky s obměněnou sestavou a novým CD. Osudy Oceánu byly od počátku spletité. Přesto se, po pětadvaceti letech, 3. června objeví na pultech obchodů zbrusu nové album s názvem Ve smíru. Skupina ve složení Jitka Charvátová, Petr Kučera, Jan Vozáry a Petr Hons se vydává na další plavbu bouřlivými hudebními vodami. Co vše předcházelo vzniku desky, jak se do výlučně mužské formace dostala žena, čím jsou fanoušci Oceánu výjimeční, a mnohém dalším, promluvili členové Oceánu do diktafonu Hudební knihovny.cz.

HK: Kapelu jste obnovili v roce 2011, ale až letos vydáváte album. Proč s prvním hudebním nosičem přicházíte až po tolika letech?

Jan Vozáry: „Zkoušeli jsme, jestli nás to po těch dvaceti letech bude ještě bavit." (směje se)

Petr Kučera: „Původně jsme chtěli vystupovat se symfonickým orchestrem Jihočeského divadla, kde byl zaměstnaný Petr Hons. Honza Vozáry s ním jednou jel z Prahy a napadlo je, že by Oceán mohl se symfoňákem hrát."

Jan Vozáry: „Říkali jsme si, že tak bychom zkusili ten comeback."

Petr Kučera: „To bylo ještě za Petrova života (za života Petra Muka, pozn. red.). Měli jsme pár zkoušek, udělali jsme asi tři písničky, měl tam účinkovat Petr, na pár písniček Jitka, plus sólisté opery Jihočeského divadla."

Jan Vozáry: „V podstatě čtyřicetičlenné těleso."

Petr Kučera: „V pátek dostal Petr demo ze zkoušky z divadla a v pondělí byl po smrti. Říkali jsme si tedy, co teď s tím a rozhodli jsme se, že dáme dohromady kapelu bez orchestru. Doufali jsme, že přijdou nové věci. A čekali jsme tři roky, než nadešel ten správný okamžik, kdy jsme byli společně schopni dát dohromady nějakou autentickou tvorbu."

HK: Abychom uvedli celý historický kontext na pravou míru - není pravda, že Petr Muk si výslovně nepřál obnovení Oceánu?

Petr Kučera: „Petr se někdy bavil s lidmi účelově, když cítil, že je to zapotřebí. Někomu říkal: ,Oceán nikdy´, někomu zase: ,Oceán klidně, když to bude fungovat´."

Jan Vozáry: „On váhal a potom se mu zalíbila ta verze se symfoňákem. Doslova by řekl, že by to mělo smysl, pro lidi by to bylo zajímavé. I mi volal a měl jasnou představu, jak by se to mělo pódiově prezentovat. O tohle zájem měl."

Petr Kučera: „Jako umělec byl rozervaný, napnutý jako luk. Styl toho hudebního života to takhle přináší. Proto se proslýchá, že byl proti. Určitě to tak před některými lidmi prezentoval."

HK: Pojďme už k novému Oceánu a k personálním změnám. Tou zásadní byl příchod Jitky Charvátové na místo Petra Muka. Váhali jste, jestli mezi sebe vezmete ženu?

Petr Kučera: „Jitka hrála s Dušanem (Vozárym, pozn. red.) a s Honzou ve Fiction s Mejlou Hlavsou, takže když jsme v roce 2011 chtěli obnovit Oceán, projevily se tam všechny vztahy, které jsme za ten život nasbírali. Jitka nám byla nejblíže muzikantsky i názorově. Dodatečně jsme si i říkali, že to byla dobrá volba. Že by bylo těžké srovnání s mužským hlasem, takhle jsme se tomu vyhnuli a naopak nám to dodalo nový rozměr, který může být pro lidi nečekaný. Bylo to tak půl na půl. Z počátku to byl těžký boj, ale nakonec lidi změnu frontmana vzali."

HK: Mužská část formace je s angažováním Jitky spokojená a jak se cítí v kapele Jitka?

Jitka Charvátová: „Pamatuju si, že mě oslovil Honza a já mu řekla, že si vezmu čtrnáct dnů na rozmyšlenou. Měla jsem rozdělanou svoji sólovku, před tím jsem byla ve Skyline a nabídka tedy přišla uprostřed mého tvůrčího procesu. Vůbec jsem si neuvědomovala nástrahy a nebezpečí, které by s sebou vstup do Oceánu mohl přinést. Poslouchala jsem metal, nebyla jsem vůbec součástí toho kultu, a ani zatěžkaná předsudky. Říkala jsem si, že kluci jsou fajn, zahrajeme si. Poslechla jsem si jejich věci, líbily se mi a věřila jsem, že si k nim najdu cestu. Petra jsem rozhodně nechtěla kopírovat. Pak samozřejmě přišly hlasy, že Petra nelze nahradit a kdesi cosi. Nechtěla jsem se tím nechat ovlivňovat. Písničky jsem se začala učit, začala jsem se vlnit na Oceánských vlnách a brzy jsem si k tomu našla vlastní přístup. Byla tam ale velká bolest, že Petr tu už není. Nejen z hlediska hudebního, ale lidi ho jednoduše milovali. S tím jsem počítala, že mě budou z počátku fanoušci odmítat. Záměrně jsem proto upozadila sebe jako osobnost a chtěla jsem v kapele zůstat jen jako hlas. A vlastně se to otočilo. Pak už na koncertech skandovali: ,Jitka´, a myslím, že ocenili právě tenhle můj přístup, že jsem byla spíše za hosta. Byla jsem v pokoře s minulostí, s Petrem."

HK: Proměnilo se publikum? Oceán byl skupinou, po které šílely zvláště ženy. Přibyli s příchodem Jitky mužští fanoušci?

Jitka Charvátová: „Já jsem si nastavila, že vyzařuju z pódia ,to´.Nesnažím se působit nějak extra žensky. Je to čistě pánská kultura. Chlapů je tam 80%."

Jan Vozáry: „Myslím, že to tak ale bylo vždycky."

Petr Kučera: „Malinko se to proměnilo v tom, že tam holky tolik neječí. Petr měl hodně emotivní projev, který se do lidí zapsal. Zvlášť když jim bylo od sedmnácti do devatenácti. To se mi právě líbí na Jitčině pěveckém přístupu, že to maličko zcivilnila nebo lépe řečeno, usměrnila tu emotivnost. Ženská nemusí tolik vyzařovat emoce, protože už je má v sobě. Chlap to musí trošku hrát, i když zrovna Petr to měl také v sobě, na pódiu se rozdával. Teď se k nám i lépe hodí Jitčino pojetí. Už nám není pětadvacet, třicet, jsme smířlivější. Dříve jsme byli dost vyhranění, třeba k elektronické a kytarové muzice. Jitka se nesnaží Petra kopírovat, ale uchopila to po svém. Což dá větší práci a je to poctivější záležitost."

Jan Vozáry: „Musí to být skutečné. Jinak by to nebyl comeback, ale revival."

Jitka Charvátová: „Petrovy emoce byly vždy skutečné. Proto ho lidé měli tak rádi. I ta doba s sebou nesla zapření emocí a vnitřních hodnot a on přišel s otevřenou zpovědí a lidé se k tomu přimknuli. Byl by podvod, kdybych to já jen odzpívala, ale nedala tam i svůj prožitek."

HK: Právě proto, že Petr Muk byl v Oceánu tak výraznou osobností, nepřemýšleli jste, že byste založili kapelu s novým názvem? Objevují se hlasy, že bez Petra už to nikdy nemůže být Oceán…

Petr Kučera: „Samozřejmě, že jsme měli obavy, ale jsme hudebníci a věděli jsme, že to bude jiné než před lety. S hudbou i s názvem Oceán jsme spjatí, neviděli jsme důvod na tomhle cokoliv měnit."

HK: Změnil se proces tvorby? Zasahujete nyní do obsahu všichni?

Petr Kučera: „Jitka se stala určitě tvůrčí součástí a naprosto přirozeně. V Oceánu byla vždycky hudba kolektivní prací a v tom jsme setrvali."

HK: Album vznikalo prý půl roku…

Petr Kučera: „S Honzou jsme měli nějaké motivy už od roku 2011. Ale tím, že Dušana vystřídal v kapele Petr Hons, zvolili jsme jiný přístup. Všechno jsme skládali u piana, studio jsme si nechávali na později. Poté jsme přizvali producenta (Armina Effenbergera, pozn. red), aby tu surovou kostru obohatil o současný přístup."

Jitka Charvátová: „Při našich setkáních jsme zažívali úplně euforické stavy. Když jsme se potkali ve zkušebně, chvíli jsme si povídali a pak to z nás teklo. Vznikalo to naprosto přirozeně. Sedli jsme si a chodilo to úžasně. Přišel ten pravý čas a skrze nás proudily nápady. Vznikaly písně, zvukový vizuál tomu dodal až Armin, který byl fanouškem Oceánu, takže přesně věděl, která bije. Ponechal tam to, co tam má být."

HK: Měli jste předem daný koncept, jak chcete, aby nové CD znělo?

Petr Kučera: „Bylo zajímavé, když jsme přišli do studia s tím materiálem, Martina (Armin Effenberger, vl. jménem Martin Šebestík, pozn. red.) i nás napadali různé cesty, kterými se ubírat. Přibyla kytara do elektronické kapely. Petr byl vždycky kytarista, co ho znám, od patnácti let, tak hrál na kytaru nebo na basu a když přestal být pouze textařem a stal se součástí hudební kuchyně, tím se to úplně pozměnilo. Říkali jsme si, že zkusíme třeba Velvet Underground, ale na to nakonec nedošlo. Martin tomu dal svou vizi, kterou má v sobě. Tím, že byl z mládí příznivcem Oceánu, měl k tomu až odborný přístup. Měl vždycky hroznou radost, když se mu povedla nějaká oceánská nálada. Spíše jsme se snažili právě o tu starooceánskou náladu. Depeche Mode nebo Velvet, to odpadlo. Oceán si vždycky dělal produkci sám, ale po té dlouhé pauze jsme cítili, že by bylo lepší využít znalosti a dovednosti producenta."

HK: Váš záměr tedy byl, aby nová deska fanouškům připomněla starý zvuk?

Jitka Charvátová: „Já osobně jsem chtěla, aby můj zpěv zněl staromilsky. Aby nebyl nafouknutý, jak se to dělá v současnosti. Všechno je přebuzené a všechno to žhaví a uniká z toho nápad a hlavně text. Chtěla jsem, aby byl mikrofon zasažen jen čistotou mého hlasu, aby to z hrdla šlo přímo do mikrofonu. Chtěla jsem, aby vynikly texty, které jsou krásné. Nebylo potřeba to nijak víc přihnojovat technickými prostředky."

HK: Už známe album po obsahové stránce, přejděme k vizuálu. Dominantou alba je leknín, čí to byl nápad?

Jitka Charvátová: „Já jsem dělala grafiku. Připravovala jsem web. Když jsem přemýšlela, co dát na trička, napadl mě právě leknín – vodní kytka. Navíc z něho vyvěrá taková zvláštní energie. Muži v téhle komunitě jsou zjemnělí, romantici, proto mi přišlo, že se to k tomu výborně hodí. Navíc bílý leknín na černém pozadí -  i svět, ve kterém žijeme je duální, vybíráme si v něm strany a směry, kterými se budeme ubírat. Leknín se mi zdál dobrým symbolem toho všeho a navíc na tričkách vypadá krásně."

HK: Zveřejnili jste první singl Dante spolu s videoklipem. Jeho forma je také Vaší prací?

Jitka Charvátová: „Máme výtvarníka - Jana C. Löbla, což je takový úžasný mimozemšťan, který vidí věci jinak, než všichni ostatní. Spolupracovala jsem s ním už na mé sólovce. Vytvořil určitou ideu, že natočíme více videoklipů v minimalistickém ladění, nikoliv výpravně. Tenhle videoklip byl původně na jinou písničku. Potom jsme ale potřebovali klip k písni Dante, a protože jsem měla leknín v puse, dal se použít. Videoklipy by měly působit tak, že si je tvoříme my sami někde doma v kuchyni. Chceme natočit větší množství klipů."

HK: Ještě jednou se vraťme k Vašim příznivcům. Vaším dárkem pro ně byla zmíněná píseň Dante, chystáte pro ně další překvapení v rámci nadcházejících koncertů. Má kapela Oceán i po velmi dlouhé odmlce dostatečně silnou fanouškovskou základnu?

Jan Vozáry: „Co se týká fanoušků, je důležité říct, že už rok po založení kapely vznikl fanklub. Po ukončení fungování Oceánu běžel pořád dál. Ti lidi se scházeli každý rok. Pořád čekali a věřili, že se vrátíme - až se dočkali. To je úžasná rarita."

HK: Děkuji za rozhovor.