Nové probuzení Killswitch Engage?

Veliké změny se odehrály v loňském roce u metalcorové bandy z Massachusetts Killswitch Engage. Vrátil se původní zpěvák Jesse Leach, který nazpíval první dvě desky a po deseti letech tak vystřídal Howarda Jonese. Po dlouhých čtyřech letech vyšla skrz label Roadrunner Records novinka Disarm The Descent a všichni s napětím očekávali jestli bude mistrovským dílem moderního metalu.



Pokud jste už zaslechli první singl In Due Time, tak máte přesnou přestavu o tom, co na albu vlastně je. Pokud se vám líbí, oblíbíte si i desku, pokud ne, ušetřete si čas. Začáteční The Hell In Me nese charakteristický podpis KsE: silný refrén, kytary v dokonalém souladu s bicími a nekompromisní nářez, který vám potrápí ušní bubínky. Leach ukazuje svůj plný a působivý hlasový rozsah a silná screama. Beyond The Flames má melodický rytmus a výrazně se tempo zrychlí v The New Awakening, která namixuje až trashové riffy. In Due Time a A Tribute To The Fallen jsou na podobné hudební vlně, až track Turning Point je brutálnější a vyvrcholí v chytlavý refrén. Jen poetickou baladu Always si chlapci mohli odpustit. Je  škoda, že skoro každá tvrdší kapela musí nutně ukazovat i svou jemnější stránku a vycpat desku nějakým zbytečným slaďákem, protože přece „i rocker má duši a to srdíčko". Děkuji, nechci.



To, co vás na začátku usadí do židle, vás už z ní ke konci bude pěkně zvedat. Každý song totiž obsahuje tu samou stavbu, ty samé kytarové riffy a vystupňovaný refrén, melodie, sem tam nějaké to sólíčko. Hudebně jde ale o slušně odvedenou práci. Vymazlené kytary, basové linky pěkně hluboké a celkový dojem hlasitý jako rozjetý nákladní vlak. Leach je v nejlepší formě a hlavní hvězdou nahrávky. Jeho growly a screama jsou stejně dobré jako jeho čisté vokály. Že je v kapele zase jako doma, je znát, deska je dalším poměrně slušným zářezem do diskografie této kapely, která neztratila svou schopnost napsat opravdu dobré songy. Leach do ní přinesl trochu změny a jiný hlas, než na který jsme zvyklí od minulého frontmana Howarda Jonese. Takže příště se nebát i nějakého hudebního progresu.