Mimožánrový výlet Milana Schelingera do středověku

Pár dní před svou smrtí (30. března 1981) si Jiří Schelinger do svého deníku poznamenal: "První vstoupil bratr Jan, za ním jsem vhopkal do lokálu já, třískaje do citary a vyluzuje temné vskřeky." Přesně tak popisoval gotickou taškařici, kterou s bratrem Milanem sehráli v přestrojení za krysaře a mnicha se svícemi a kytarou v setmělé hospodě pro své přátele z řádu Regula Pragensis (Řehole pražská), kteří se sdružovali kolem samizdatového časopisu Lázeňský host. Kdo tehdy mohl tušit, že je to Jirkovo poslední vystoupení...

Středověké motivy a nálady

A nyní, přesně po třiatřiceti letech, se Milan Schelinger nechává hudebně unášet na podobné vlně plné středověkých motivů a nálad. Dokazuje to zatím jeho poslední deska Hrej, hudče, píseň krásnou, kterou natočil se skupinou Lucrezia Borgia a na níž se autorsky podílí převážně s Antonínem Macečkem.

Jde o kolekci celkem šestnácti historizujících folkrockových písní, přičemž většina z nich byla napsána přímo pro tohle album. Mnozí se proto ptají, zda by do těchto vod zabloudil i Jirka, který na konci své kariéry koketoval s myšlenkou, že se po natočení přelomového alba Zemětřesení, které bohužel nikdy nevyšlo, pustí do symfonické básně na Tibetskou knihu mrtvých, a dalších filosofických směrů, které zakomponuje do své hudby. Jak později s oblibou říkával František Ringo Čech: "Já to tlačil do přímočařejšího rocku do Black Sabbath, a Jirka byl zase takový Frank Zappa."

Zavolali jsme tedy Milanu Schelingerovi, který s bratrem prožil půlku svého života a odehrál s ním poslední stovku koncertů, abychom se zeptali na jeho názor a novinky k jeho nové desce. Rozhovor připravil Roman Zahrádka.

HK: Jak ke spolupráci s projektem Lucrezia Borgia došlo?
Milan:„Před lety mě oslovil Tonda Maceček, který je velkým fandou bráchovy hudby, abych s ním natočil několik věcí prorockovou operu Valpuržina noc, na které jsem si zazpíval například se Zdeňkem Klukou nebo Frantou Segrádo a která vyšla na CD u Indies Happy Trails. Jedna z věcí z tohoto alba (skladba Pár posledních přání) se později dokonce dostala na reprezentativní výběr Supraphonu ´Jiří Schelinger - Čas 51:71:81´, která vyšla k nedožitým šedesátinám a třiceti letům od smrti Jirky. A protože se nám s Tondou Macečkem dobře spolupracovalo, plácli jsme si i na to, že spolu natočíme další, tentokrát mimožánrový výlet, který zní více historicky než elektricky, ale na který jsem mohl tentokrát přispět i autorsky."

HK: Proč přicházíš na nové desce právě s historickými náměty? Mají nějakou souvislost například s tím, že jsi emeritním předsedou Koruny České, nebo mají dokonce spojitost se zájmy tvého bratra o duchovní vědy a filosofie?
Milan:„Přestože měly tyto věci pro Jirku hlubší význam, určitě to nebylo z naší strany nic prvoplánového. Žijeme ale v době, kdy se do historie obracíme, abychom se z ní poučili. Ze současnosti se totiž vytratila určitá rytířskost a smysl pro čest. Proto je mi středověk tématicky blízký."

HK: A ještě jeden postřeh spojený s historií, tentokrát hudební. Na obalu jsi znázorněn co by šašek, podobně jako před lety na LP F. R. Čech 1983. Proč?
Milan:„Šašek je důležitá figura u dvora, ale i ve skupině potulných kejklířů. Má výhodu v tom, že se může téměř beztrestně věnovat satiře. S elpíčkem F. R. Čech 1983 jde o spojitost toliko vizuální, ale již tehdy jsme se v Regule Pragensis věnovali kašparství jako středověkému fenoménu a možnostmi jeho aplikování do současnosti."

HK: Vedle názvu projektu Lucrezia Borgia podle slavné Jirkovy písně z alba Hrrr na ně z roku 1977 má tvoje nová deska s bratrem ještě jednu další paralelu. Skladbu, podle níž je celá deska pojmenována - Hrej, hudče, píseň krásnou, jejíž Macečkův text vznikl na krásném Jirkově kytarovém motivu k písni I Love You Mädchen krásné, kterou původně otextoval František Ringo Čech. Jak vlastně vznikl tento nápad a chystáš se v budoucnu vydat na svých deskách ještě nějaké další Jirkovy věci?
Milan:„Tonda chtěl tuhle věc předělat, protože se svou náladou na desku výborně hodila, ale textově byla svým námětem někde úplně jinde. Proto na ni udělal svůj text. A pokud jde o Jirkovy věci, tak toho v podstatě už není moc, co by nevyšlo. Nechce se mi ale oprašovat některé jeho původní skladby, přestože jsou hudebně krásné, takže jestli s něčím takovým přijdu, tak to bude opravdu ojedinělá záležitost."

A teď zpátky k rocku

HK: Fanoušci od tebe přeci jen očekávali rockové album, protože jsi svým zaměřením především rockový kytarista a zpěvák, zatímco ty jim předkládáš historický folk, který se rockové hudby dotýká jen velmi okrajově. Neplánuješ do budoucna návrat ke svým rockovým kořenům?
Milan:„Na své poslední desce jsem si hezky zazpíval, dokonce i česko-francouzský duet s francouzskou zpěvačkou Céline Bossu, ale je jasné, že tu není moc věcí, které bych mohl převzít do repertoáru svého bandu, s nímž pravidelně vystupuji. Touto deskou však nic nekončí a naše spolupráce s Tondou dál pokračuje. Dohodli jsme se totiž, že naše další společná deska bude rocková a už teď máme hotových pět až šest nových věcí. Naší představou je udělat jich tak patnáct a z nich pak vybrat na nové album ty nejlepší. Autorsky se na něm budeme podílet oba a rádi bychom jej vydali ještě letos nebo nejpozději příští rok na jaře."

Roman Zahrádka děkuje Milanovi za odpovědi, Hudební knihovna děkuje Romanovi za rozhovor.

Foto: Monika Baštová