Mandrage na jaro chystají velkolepou show

Brzy poté, co do éteru českých rádií pronikl singl Kapky proti slzám, se začalo mluvit o tom, kdože za touhle písní stojí. Vyslovením názvu kapely Mandrage si nebyl nikdo jistý… Jasné ovšem bylo, že v českých hudebních vodách se zrodila velká ryba.

Dnes už má na svém kontě čtyři studiová alba, úspěchy v cenách TV Óčko, Anděl, anketě Žebřík. V loňském roce zabodavala na Českém slavíku, když v kategorii hudebních skupin obsadila 4. příčku. Začátkem listopadu vypustila na trh desku s názvem Siluety, která sklízí chválu ze všech stran. (Co o novince napsala naše redakce, čtěte zde). Jak kluci vnímají kritiku, jaké bude jarní turné a co dělají, když se zrovna nevěnují Mandrage se dočtete v našem rozhovoru. Na otázky Hudební knihovně odpovídal Pepa Bolan, František Bořík a Matěj Vorda.

Hudební kritika tvrdí, že jste si při tvorbě nového alba vzali k srdci předchozí výtky. Nepřipadáte mi jako kapela, která by se nechala takto ovlivňovat. Jaký je váš postoj k hodnocení vaší hudby odbornou veřejností?

MV: „Já osobně si nejsem vědom toho, že bychom reálně na nějaké zkoušce či ve studiu brali ohled na odbornou kritiku. Pokud se naše tvorba vyvíjí i v očích recenzentů, moc si toho vážíme, ale nedostatky si uvědomujeme sami a při každém dalším tvoření se učíme a snažíme se dostat ze sebe to nejlepší. Postoj k hodnocení naší hudby odbornou veřejností mám kladný, protože si myslím, že jakékoli slovo s odstupem má smysl."

PB:„Je dobré zdůraznit to slovo ,odbornou´. Když si čtu některé názory na hudbu obecně, pak mám pocit, že odborník nebo PR manager je tady každej druhej řidič trolejbusu."

FB: „Podle mě se dá říct, že kritice věnujeme pozornost. Na druhou stranu, Mandrage nikdy nebyli kapelou, kterou by kritici nějak milovali, a přesto se nám docela dařilo. Takže se přes všechno výše řečené snažíme zůstat věrni naší idee. Přeci jen, děláme to hlavně sami pro sebe a pro naše fans."

Jsou vaši blízcí prvními kritiky? Nebo k poslechu dostávají až finální verze skladeb?

FB: „Ani jedno. Asi bych se dost styděl, kdybych přišel za svojí holkou nebo tátou a říkal: ,Koukněte, co jsme nahráli o víkendu, líbí se vám to?´ A pak jim pouštěl dokola naše demáče a nutil je říkat: ,Moc pěkně hraješ, Františku.´ Myslím, že pokud je to fakt zajímá a chtějí to slyšet, tak si to najdou stejně jako všichni ostatní. Pokud je to nezajímá, ušetřím je nuceného zájmu."

PB: „Já dávám k náslechu písně pouze těm, o kterých vím, že o to stojí a mají mi k tomu co říct."

Novými písněmi jste odhalili svou další tvář. Přesto vaše kapela vyprodukovala za svou kariéru řadu hitů. Je mezi skladbami jedna, kterou hrajete obzvlášť rádi?

MV: „Vztah s písněmi se mění, tak jak to vztahy už obecně dělávají. Každý máme asi své favority, ale i naopak máme každý z nás písně, které bychom do našeho osobního playlistu nejradši vůbec nezařazovali. Mě například baví hrát skladbu Už mě víckrát neuvidíš."

PB: „Na koncertech nejraději hraju písně, u kterých se instrumentálně moc nenadřu a mohu se věnovat šaškování na pódiu. Jsem rád, že tam pár takových kousků je, vždyť bych si ten koncert pro samý hraní ani neužil (ha-ha)."

FB: „Vždycky jsem nejradši hrál Píseň z Marsu z desky Hledá se žena. Už jí bohužel tolik nehrajeme, protože musela ustoupit novějším kusům, takže v současnosti mám nejraději asi Disco MOCKBA part II, jelikož tam hraji pouze notu A asi 6 minut vkuse. Nejvíc se ale těšíme na jarní turné k nové desce. Všechny starý písničky už máme přece jenom docela obehraný, takže bude příjemná změna ke starým kouskům hrát i novinky ze Siluet."

Co pro vás znamenají hudební ceny? Vyhledáváte příležitosti k soutěžení?

MV: „Já osobně nikoli. Zastávám názor, že v hudbě není třeba soutěže a že muzikant je kamarád a ne protivník."

FB: „Jsem dost proti tomu, aby se na hudební ceny nahlíželo jako na soutěž, což se bohužel docela často děje. Je to ocenění. Udělal jsi něco dobře a někdo tě za to pochválí. To je přece význam hudební ceny. Je už vlastně jedno, jestli tě pochválí nějaká odborná porota nebo to udělají posluchači. Pořád je to pochvala, vyjádření toho, že něco děláš dobře, není to fotbal. Hudebních cen v tomhle slova smyslu si samozřejmě vážím, jakéhokoli soutěžení nikoli."

PB: „Já například příležitosti k soutěžení vyhledávám neustále. Nedávno jsem nutil celou kapelu zvedat obrovskej kámen, protože jsem věděl, že to vyhraju. V hudbě bohužel nemám s kým soutěžit, protože nevím, jak by se to mělo měřit."

V dnešní elektronické době ztrácí fyzické disky na hodnotě. Dovedete si představit, že byste v budoucnu distribuovali svou hudbu pouze on-line?

MV: „Dovedu si to představit. Ale myslím si, že nějaká média stejně zůstanou. Jestli se bude vydávat na flash diskách, SD kartách nebo se vrátíme ke kazetám, to netuším, ale něco hmotného tu určitě bude. Koneckonců je hezké si z koncertu odnést něco v kapse."

FB: „Dovedu, ačkoli docela nerad. Je hrozně fajn držet v ruce svoji opravdovou desku v obalu s bookletem, vylisovanou v továrně speciálně pro tebe, s tvým jménem na obalu. Představa, že rok na něčem dělám, plácám se na zkouškách, cestuju po studiích a výsledkem vší té práce je jeden soubor ke stažení, se mi úplně nelíbí."

PB: „Jsem přesvědčen, že muzikant by měl hrát a obchodník prodávat, takže se tímto nechci vůbec zabývat. Muzikant by měl být opilý a ne se starat o byznys. Chci tvořit hudbu, písně, texty, něco s určitou výpovědí, i kdyby to měla být třeba pouze výpověď doby, pak to má nějaký smysl a nechci tento smysl devalvovat tím, že mi do toho obchodník bude mluvit. Stejně tak já nehodlám vydavatelství mluvit do distribuce, protože věřím, že jsou v tom určitě zkušenější než já. Asi se mi nelíbí, když muzikant řeší tento digitální vývoj, hudba stejně nikdy nezanikne."

Na jaro chystáte turné. Bude něčím speciální? Na co se mohou fanoušci těšit?

FB: „Chtěli bychom udělat show, jakou tady ještě nikdo nedělal a nemáme na to peníze. Takže hledáme způsob jak odjet nejlepší turné světa za co nejnormálnější náklady. Všichni už se teď docela potí. Myslím, že jestli se nám to povede dotáhnout do konce, bude to opravdu velkolepá podívaná."

MV: „Chystáme mnohem rozmanitější a nápaditější scénu, než se kterou jsme jezdili do teď. Povezeme s sebou opravdu velké množství světel a projekcí. Pracujeme na každém vizuálu ke každé písni zvlášť a chtěli bychom docílit efektu takových live videoklipů, které se budou odehrávat živě přímo před zraky diváků. Scéna se bude v průběhu koncertu různě měnit, a tak se nestane, že by se okoukala hned po druhé písni. Myslím, že jestli všechno vyjde, můžete se těšit na unikátní audio-vizuální zážitek."

Co je po hudbě vaším největším zájmem? Kde se nejlépe odreagujete?

FB: „Už přes dva roky jsem aktivním členem Svazu českých komínářů, což kromě toho, že lezu na tovární komíny všeho druhu, znamená i to, že se zajímám o průmyslovou architekturu a minulost industriálu u nás. Kromě toho jsem našel zálibu v dokumentaci starých židovských hřbitovů, což zase znamená, že jezdím po Plzeňsku, brodím se po pás v kopřivách a podle různých knížek a dokumentíků hledám rozpadlý zbytky náhrobků uprostřed ničeho. Docela mě překvapilo, kolik těch hřbitovů v Čechách máme, do smrti je nemůžu object všechny. No a kromě toho moc rád čtu, takže jsem si teď dal za úkol přečíst popořadě všechny knížky oceněný Nobelovou cenou. Teď zrovna je to Pan Mani od Avrahama B. Jehošuy, což mi tak hezky tematicky sedne k těm židovskejm hřbitovům. A taky furt koukám na Fejsbuk."

MV: „Já například hraju jako DJ po klubech. To mě baví a při tom se odreaguju, mám taky ještě další dvě kapely a každou úplně v jiném žánru, to je odreagování k nezaplacení."

PB: „Já teď makám na novém hudebním projektu, ale nechci o tom mluvit, dokud to nebude aktuální."