Legendární Aerosmith jsou zpět!

Aerosmith, legendární hardrocková kapela z amerického Bostonu, se vrací s novou řadovou deskou po dlouhých jedenácti letech. Deska, která dostala název Music from Another Dimension!, byla plánovaná již několik let, ale vychází až nyní. Během té doby kapela zažila radostné i těžké chvíle, uvažovala i o nahrazení frontmana Stevena Tylera jiným zpěvákem, především kvůli jeho drogovým lapáliím, ale všechno se nakonec uklidnilo, vyléčilo, a kapela se vrátila do studia.

V tom se naposledy objevila v roce 2004, kdy natočila desku Honkin' on Bobo, ale všechny písičky na ní byli předělávky starších bluesových songů. Posledním autorským počinem, tedy až do letošního listopadu, zůstávalo album z roku 2001  Just Push Play. Kapela má za sebou již třiačtyřicet let existence, ale opět to vypadá, že chuť do dělání další hudby jí nechybí.

Co tedy přesně nabízí tahle hudební dimenze?

V úvodu na nás čekají dvě klasické hardrockové vypalovačky, LUV XXX a Oh Yeah. Kapela v nich zní stejně kvalitně jako před dvaceti či třiceti lety, skvěle zní také Steven Tyler, jakoby jeho hlas ani trochu za celou kariéru nezestárl. Po nich následuje vrchol alba, a tím je skladba s názvem Beautiful. V té se střídájí energické sloky s baladickým refrénem. Po ní přichází pomalá Tell Me. Klasická aerosmiťácká balada, která na albu nemůže chybět.

Klasický hardrock od Aerosmith můžeme opět slyšet v Out Go the Lights. Píseň se klidně mohla objevit na legendárních albech Get a Grip či Pump. Po ní už následuje první singl desky, který vrátil Aerosmith na scénu. Skladba ale nijak nevyniká a na albu najdeme i lepší kousky než právě Legendary Child. Singl se nese na tradiční rockové vlně a je jakousi rutinou borců z Bostonu.



Druhým singlem je další balada. What Could Have been Love ale také není dotáhnutá na sto procent. A pokud to porovnáme na tomto albu, tak třeba Tell Me je rozhodně povedenější. Na albu nás ještě čeká nářez v podání Street Jesus, kapela to zde opravdu rozpálí na plný plyn a nezastavuje se po celou dobu songu, což je téměř sedm minut. Na podobné hardrockové vlně se veze i jedna z nejlepších na albu, a to Lover Alot.
Pak tu máme ještě další dvě balady. We All Fall Down, která na albu figuruje jako jedenáctka, kde většině skladby vévodí Tylerův skvělý hlas a jeho hra na piano, a dohromady s Perryho kytarou nám tu nabízí skvělý žážitek. A pak také ještě závěrečná Another Last Goodbye, za kterou se kapela rozhodně nemusí stydět, velmi jemná skladba opět s pouze pianovým doprovodem.

Na albu najdeme také několik hostů, v další pomalé písni Can't Stop Lovin' You, která si dost potyká i s country, si zazpívala s kapelou Carrie Underwood. Bohužel jde o nejslabší kousek na albu a rozhodně si nemyslím, že by se Aerosmith hodili právě do countryové polohy. Dalšího hosta nám připravuje Freedom Fighter, ve které si zazpíval i Johnny Depp. Celou skladbu odzpívá také kytarista Joe Perry. A v již zmíněné Beautiful hostuje i frontmnova dcera Mia Tyler.

Když to shrneme, Aerosmith nám nabízí velmi rozmanité album. Najdeme tu plno balad, klasické hardrockové kousky, prostě od každého trochu. Na můj vkus je ale album zbytečně natahané a některé skladby by bylo lepší ponechat zavřené v šuplíku. Pozitivní ale je, že Aerosmith jsou plní energie a my jen můžeme doufat, že se opět objeví v rámci turné i v České republice.

Beautiful: